2024


  2023


  2022


  2021


  2020


  2019


  2018


  2017


  2016


  2015


  2014


  2013


  2012


  2011


  2010


  2009


  2008


  2007


  2006


  2005


  2004


  2003


  2002


  2001


  2000


  1999


  1998


  1997


  1996


  1995


  1993


  1990


  1989


  1986


  1984


  1981


  1980


  1979


  1978


  1977


  1976


  1975


  1973


  1971


  1970


  1969


  1968


  1966


  1965


ZPĚVÁK - FILOSOF

O lidech, kteří něco umějí, se píše dobře. Stejně příjemné je takového člověka poslouchat, hovořit s ním nebo společně mlčet. Pravděpodobně tentýž pocit mají mladí lidé, kteří chodili na Karlův most nebo na náměstí u Platýzu, chodí do Maringotky a různá jiná místa poslouchat JARDU HUŤKU.
Je zpěvák, ale poslední dobou stále více vypráví. Hovoří sám se sebou i s diváky, mluví o tom, co ho před představením napadlo, o svých názorech na spoustu důležitých i nedůležitých (není mezi nimi takový rozdíl) věcí, někdy myšlenku dokončí, jindy nechá posluchače, aby si ji domysleli sami, občas zapomene, o čem začal. Hovoří pomalu, improvizuje, hledá slova, dopovídá úsměvem nebo pohybem, odmlčuje se. Zároveň s ním si potichu mluví a uvažují diváci. Někdo poslouchá, někdo vede s Huťkou vnitřní dialog.
Zpěvák a filosof uvažuje o člověku, o kterém ještě nevíme ani co to vlastně je, o vztahu každého z nás k sobě i ke všemu, co je mimo nás, o velké moci každého jednotlivce být tím, kým chce být, chovat se tak, jak chce a do jisté míry i žít tak jak chce. Mluví o poutech, které si každý z nás splétá, ať uuž je nazývá konvencí, zvyklostí, nutností, módou nebo jinak. Hovoří o smyslu života, o vztahu k jiným - neříká závěry, definice, pravdy... nadhazuje problémy, přemýšlí, vypovídá o svých nadějích a skorojistotách. Pak zpívá - o stejných věcech. O lásce, bez které nemá život smysl, o Bohu, bez kterého není lásky.
Zpívá a tiše se doprovází na kytaru - jemně, nehlučně. Nevnucuje ani svůj zpěv. Často, velmi často se místo slov nebo tónů usměje - na plnou pusu. I kdyby nemluvil a nezpíval, řekne vše jeho úsměv. Snad dokonaleji.

    (tm)
    Lidová demokracie V. 1969