Dobříš - Slova z titulku nejsou určitě nadnesená, vždyť Jaroslav Hutka i Radim Hladík patří mezi legendy tuzemské hudby, i když každý v trochu jiné oblasti. Dohromady si však výborně rozumějí, což dokazují jejich společné koncerty. Dnes večer potěší návštěvníky Kulturního domu Dobříš.
Poprvé Hutka s Hladíkem vystoupili v roce 1969, a pak se ke spolupráci mnohokrát vrátili. „S Hladíkem jsme se skamarádili hned, je to přemýšlivý člověk. Padli jsme si do oka ani ne tak kvůli muzice, ale kvůli pohledu na svět a na smysl života. Hrajeme spolu už přes třicet let, teď deset let vlastně v pevné dvojici. S nikým jsem nehrál tak dlouho a on myslím také ne. Divné je, že se tomuto spojení lidé pořád diví,” říká Jaroslav Hutka.
Čerstvý pětapadesátník Radim Hladík byl u všeho podstatného, co se v naší rockové hudbě událo od počátku 60. let. Již v patnácti letech hrál na kytaru v kapele Komety, později byl členem Matadors a v roce 1968 založil Blue Effect. Rocková legenda sice musela změnit svůj název na Modrý efekt, ale své kvalitní a propracované artrockové a jazzrockové hudbě zůstala věrná až do roku 1989, kdy skupina svoji činnost přerušila. Kytarista se však myšlenky na alespoň částečné vzkříšení stále nevzdal.
„Asi tím, že on není v první řadě muzikant, stejně jako já. On je sice ve srovnání se mnou mistr, ale napřed myslí o životě, o politice, a teprve až potom o muzice,” odpovídá Hutka na otázku, čím je mu Hladík blízký. „Jsem přesvědčen, že víc naposlouchá zpráv než muziky. Když nehraje, tak sedí doma, čte, poslouchá rádio nebo se dívá na televizi. On je stejně noční člověk jako já, vstává taky v poledne, takže jsme i jaksi biologicky sladěni. Nikdy jsme spolu nezažili ponorkovou nemoc a to je tak trochu zázrak po těch všech muzikantských letech.”
Na společných koncertech hrají oba muzikanti výhradně Hutkův repertoár. Návštěvníci dobříšského koncertu, který začíná ve dvacet hodin, se tak mohou těšit na legendární písničky Morava, Náměšť, Lidi, Posílám Ti nebo Oknem ven. Občas zahraje Hladík i sólově, „ale i k tomu jsem ho muset donutit. Je až podivně nepříčetně skromný a umí se velmi přizpůsobit,” charakterizuje svého kolegu Jaroslav Hutka.
Písničkář ani kytarista se ve zdejším regionu nevyskytují poprvé. Hutka vzpomíná, že na Příbramsku byly bezvadné koncerty už v sedmdesátých letech a dokonce zde s Petrem Kalandrou natáčel v roce 1968 krátký film. Na Příbram má i mimohudební vzpomínku. „Díky rozhovoru v místním deníku mě před pěti lety žaloval Karel Dyba pro urážky na cti, že jsem o něm řekl, že je gauner kvůli privatizaci majetku, který měl být určen dětem a mládeži. Dyba nakonec spor po dlouhých pěti letech prohrál. Smutné je, že prohrála i mládež a děti, protože majetek jim určený byl rozprivatizován neboli rozkraden.”
Karel Souček (MF Dnes SČ, 15. února 2002)
2024