2024


  2023


  2022


  2021


  2020


  2019


  2018


  2017


  2016


  2015


  2014


  2013


  2012


  2011


  2010


  2009


  2008


  2007


  2006


  2005


  2004


  2003


  2002


  2001


  2000


  1999


  1998


  1997


  1996


  1995


  1993


  1990


  1989


  1986


  1984


  1981


  1980


  1979


  1978


  1977


  1976


  1975


  1973


  1971


  1970


  1969


  1968


  1966


  1965


Název Valašský špalíček prý vymyslel Jaroslav Hutka

„Jsem starý jako rokenrol, ročník 1955, narozen v den, kdy Johnny Cash vydal svůj první singl," říká dramaturg a zakladatel Valašského špalíčku Karel Prokeš.

Valašský špalíček je tu letos po čtyřiatřicáté, byl jste u všech ročníků… Jak na ta léta vzpomínáte?
Děkuji za optání, jistě je na co vzpomínat. Nebýt zákazu roce 1977, slavili bychom letos jedenačtyřicátiny.
Název Valašský špalíček údajně vymyslel Jaroslav Hutka a festival v režii Oldřicha Tomáška a tehdejšího vedoucího M-klubu Milana Kuchynky ve Valmezu poprvé proběhl v roce 1976. Ale u toho jsem byl pouze jako divák. Druhý ročník byl naplánován, plakátován a v antichartovní hysterii pochopitelně zakázán. Škoda. Podle plakátu, který mám v archivu, ten program vypadal fakt dobře.
Myslím, že koncem roku 1982 jsem za Kuchynkou přišel s představou festivalu, který by do jisté míry reflektoval model v té době už tři roky zakázaných Pražských jazzových dnů a ta moje představa dostala název Valašský špalíček, protože Milan se nechtěl smířit s představou, že něco z úřední moci jen tak beze stopy zmizí. Přehlídka nekonformních písničkářů, doplněná projekcemi amerického dokumentu Festival a českého filmu Opera ve vinici Jaromila Jireše a Vladimíra Merty, proběhla v červenci 1983. Později jsme Valašský špalíček rozšířili na dva, pak na tři dny, v programu se objevila alternativní i vážná hudba, hráli tu jazzoví muzikanti, od počátku 90. let zde vystupují zahraniční soubory…

Letošní ročník jste nazval „hipí" Špalíčkem. Bude tedy kromě hudebního mostu do doby květinových dětí k mání také nějaký retro doprovodný program? Napadají mě samozřejmě samé hříšné a zakázané věci … ?
Myslíte děti květin, volná láska a tak…? (smích)

Ano, přesně tak. Ale teď vážně. Představte prosím hlavní myšlenku letošního ročníku…
Rádi bychom starším a pokročilým připomněli a mladším představili důležité, autentické osobnosti big beatu 60. let, kapely, které tenkrát do té hudby přinesly něco nového. A měly by tu zaznít také významné hudební projekty 70. let. Konkrétně jazzrocková Nová syntéza v provedení kapely Blue Effect & KYX Orchestra, rocková Zelená pošta Vargy, Hammela a Hladíka, folkový projekt Vandrovali hudci s Jaroslavem Hutkou a Fedorem Frešem, alternativní Velkoměsto legendární skupiny Extempore…

Mohl byste představit alespoň krátce hlavní hvězdy festivalu? Pro laickou veřejnost jsou asi nejznámější Javory Petra a Hany Ulrychových. Vzpomenou na Špalíčku svou produkcí na své bigbítové mládí?
Ulrychovi se skupinami Javory Beat a Javory patří k těm umělcům, kteří mají v programu festivalu velký prostor. Na ploše celovečerního koncertu zazní nejúspěšnější písničky z celé jejich kariéry.

Letos na Špalíčku oslavíme také nějaké sedmdesátiny. Které jubilující legendy to budou?
Sedmdesátiny v květnu oslavil průkopník českého jazz-rocku Martin Kratochvíl, který bude hrát se skupinou Jazz Q a zpěvákem Oskarem Petrem na bluesové scéně. A do klubu sedmdesátníků se letos „hlásí" také nejznámější český rockový kytarista Radim Hladík. Ten by tu měl vystoupit se zpěvákem Viktorem Sodomou v kapele Matadors, v Nové syntéze i v československém projektu Zelená pošta. Širší „portréty" jsme připravili také se slovenskými hudebníky Fedorem Frešem a Mariánem Vargou, které toto jubileum čeká příští rok.

Objeví se zde také „naše" oskarová Markéta Irglová. Na Špalíčku začínala ještě hudebně neovlivněna svým pozdějším partnerem Glenem Hansardem se svou kamarádkou Petrou Hermanovou v duu Siren. Jaké ty holky tehdy byly? Tedy hudebně…
Milé, skromné a talentované. Markéta má na Valašském špalíčku naplánovaný recitál s klavírem, Petra přijede s mezinárodní skupinou Fiordmoss.

Jak je to s lístky na Valašský špalíček? Jsou ještě?
Vstupenky na festival jsou v prodeji od prosince loňského roku a prodávají se dobře. Areál zámku, kde se hraje na třech scénách, má dost velkou kapacitu na to, aby pojal všechny zájemce, o tom nepochybuju. Jen ty vstupenky jsou teď o 150 korun dražší, než byly na začátku. A budou zřejmě k dostání i přímo na místě během festivalu, ale holt budou stát zase o něco víc. Doporučuju využít předprodeje.

S kolika návštěvníky letos počítáte? Vzpomenete si na návštěvnický rekord? Který ročník byl divácky nejnavštěvovanější?
Návštěvnický rekord si nepamatuju. Když je všechno, jak má být, míváme tu v součtu dva a půl až tři tisíce lidí.

Nahlédněme na chvilku do historie festivalu. Jaká byla atmosféra na festivalu v osmdesátých letech? Jak přijímali vaše snažení tehdejší mocipáni?
Dělo se leccos, o problémy jsme si vytrvale koledovali, takže pokud mám mluvit za sebe, já s nimi počítal. Pokud si dobře pamatuju, v roce 1987, mimo jiné, nesměla hrát třeba meziříčská Betula pubescent, ale nejabsurdnější tanečky nastaly při schvalování festivalu v roce 1988. Pak to sice nějak proběhlo, ale nesměla vystoupit Mňága a Žďorp. Dodnes mě mrzí, že jsme na to přistoupili a jen z demo kazety zahráli do plného sálu jednu písničku Petra Fialy. Taková opatrná revolta. V následujícím roce to schvalování proběhlo v klidu, ale průser přišel hned s prvním koncertem, a ty následné hrátky pak zastavila až listopadová sametovka.

Na festivalu se objevila za dobu jeho konání celá řada vynikajících hudebních osobností. Kdo vám utkvěl nejvíce v paměti?
Američan James Blood Ulmer, Poláci Michal Urbaniak a trio SBB, Bretoněc Patrik Even, Glen Hansard a kapela Frames, Gema Hayes a další muzikanti z Irska, Slovák Dežo Ursiny, punker TV Smith a samozřejmě rocková legenda The Pretty Things z Velké Británie…

… a na koho se vy osobně těšíte letos?
Jako dramaturg se těším na všech jedenatřicet pozvaných skupina sólistů. Všech si velice vážím, včetně meziříčské kapely Faunus, která hrála právě na tom „nultém" ročníku Valašského špalíčku v roce 1976 a až teď, po čtyřiceti letech, se jako předkapela britských Swinging Blue Jeans na festival vrací. To je skoro vtipné.
A jako posluchač bych rád věřil, že se mi podaří při práci stihnout koncert krále britské psychedelie Arthura Browna se skupinou Crazy World. Autor: Miroslav Urubek

Miroslav Urubek, Valašský deník, 3. 6. 2016