Kniha měsíce: Jaroslav Hutka - Pradávné kořeny
Šedé vlasy, rozcuchané šedé vousy, oči nad kulatými brejličkami... Zkušený a zkoušený člověk. Píše, že „Sláva je rychlý výprodej, který pokazí vše hodnotné. Splaskla jako bublina a poslední desetiletí po návratu mi předvedlo prázdnotu. Stalo se dobou překořeňování.”
Nemyslím, že by někdo z mé generace neznal jeho písničky a básně. Podle jeho vlastního hodnocení první etapa tvůrčího života začala rokem 1966 a trvala čtyřicet let. Když se vrátil z emigrace, zazářil jako kometa mezi dalšími kometami písničkářů a pak zákonitě doba adorace tohoto stylu pominula. Změnil se čas, lidé.
„Je jiná doba. Sáhl jsem pod ní a našel zase kořeny. Pradávné kořeny jsou nové” píše Hutka. Dál zpívá a píše. Nové písně i nové básně a prózu. Pradávné kořeny je sbírka obdivuhodných myšlenek. Čtete a máte snahu si každé slovo zapamatovat, protože je důležité. Oslovuje nás...
Vzpomínka na stromy, které jsem neviděl
vzpomínka na země, které já neznám
vzpomínka na lidi, s nimiž jsem neseděl
jak to, že v neznámu všechno to poznám?
Je to jen iluze, nevědět neznat? Srdce si zadlužit a pak ho rozdat
V knize jsou i krásné Hutkovy linoryty, jímavé jako jeho slova.
Knihu vydalo nakl. Galén
Venda Šebrlová, Český dialog
Lucerna live 21. 1. 1990
Tenkrát za sametové revoluce je podtitul té trojdesky. Trochu jsme si na ni museli počkat, natočená byla, jak výše vidět, již dávno. A to v báječné atmosféře nadšené Lucerny. V atmosféře radosti ze zmizelých časů a naděje k novým… Z desky to přímo sálá. Jarda Hutka své písničky doprovází vtipnými a v té době velmi čerstvými zážitky ze svého návratu z vyhnanství v Nizozemí, i novými v „novém“ Československu. (Kdo by snad nevěděl, bylo to tak. Vyhnali ho jako kdysi Havlíčka do Brixenu, o němž napsal písničku.) Estébáci si domysleli, že je to spíš o Václavu Havlovi… Půvab celého trojalba posiluje zpěv posluchačů v Lucerně, že nezapomněli ani za 11 let jeho vyhnanství jeho písničky. To je úžasné. Poslouchám tu desku už potřetí a budu ji poslouchat i dál. Můj dvanáctiletý syn před x lety uměl celou jeho písníčku o tom, že nejmocnější je pravdomluvné slovo. Byla jsem na něho v té době hnusné totality pyšná.
A vydavatelství Galén zaslouží velký dík za to, že kromě své zdravotnické literatury, kterou má v programu, vydá sem tam i cosi velmi zajímavého, co se vymyká jeho edičnímu plánu jako byla před časem knížka Jany Koubkové s přiloženým CD anebo právě teď Jaroslav Hutka – knížka krásných veršů i trojalbum písniček.
Eva Střížovská, Český dialog, II. 2015
2024