Písničkář Jaroslav Hutka se znovu vrací k hudbě
Jedna z nejvýraznějších postav listopadových událostí, písničkář a spisovatel Jaroslav Hutka, se v roce 1997 vytratil z koncertních pódií. Po dvou letech změnil názor a vrací se. Jeden z prvních koncertů odehrál tento týden v brněnském klubu Leitnerova.
Patřil jste k umělcům, kteří se výrazně angažovali během listopadových událostí roku 1989. Jak hodnotíte porevoluční vývoj?
Vývoj je především mizernej. Samozřejmě už nežijem v komunismu. Ale na druhou stranu nevím, proč my bychom měli žít v centralizovaným státě, který občanům překáží, proč by se tady měla zvyšovat korupce, proč bychom měli jít do Asie, když chceme do Evropy...
Co říkáte na stále stoupající preference komunistů?
Stalo se to, co se stát nemuselo a nemělo. Spousta lidí je na tom teď ekonomicky hůř a neviděj do budoucna, a možná právě ten pocit, že nevidí do budoucna, je pro ně nejhorší. To byla chyba politiků. V případě oblastí, jako Ostravsko nebo Mostecko, se vědělo hned od začátku, že tento problém nastane. Měl se podchytit. Možná to zní divně, ale já se těm lidem nedivím. Je sice smutné, že mají o životě tak jednoduchou představu, ale najednou jsou chyceni do kleští, nevědí jak dál, jsou naštvaní, a tak volí komunisty.
Ačkoliv se zdálo, že padl definitivní ortel, znovu se otevřel váš soudní spor s bývalým ministrem financí Karlem Dybou...
Já už si myslel, že vše skončilo, protože jsem netušil, že existuje něco jako dovolání. Ve druhém kole jsem vyhrál a soudkyně řekla, že už není odvolání, ale ono existuje dovolání. Zvláštní vzpomínky ale mám hlavně na první soud v Plzni. Soudce byl divnej starej děda a k rozsudku přidal osmistránkovej komentář, kde se dvakrát objevilo slovo Lenin. Prostě se asi zapomněl...
Jste písničkář a zároveň spisovatel. Která z těchto profesí je vám bližší?
Ono se to mění. Jednu dobu mi bylo psaní bližší, a teď se zase vracím k hudbě. Obojí má společné, že nějak prožívám tento čas a pak ho popisuju. Ale asi se víc cítím jako zpěvák a lidi mě tak i berou.
Před několika lety jste se rozhodl odejít z hudební scény. Proč jste změnil názor?
Měl jsem plány a zjistil, že je nemůžu zrealizovat. Chtěl jsem se pustit do malování, a nejde to. Taky mám malý děti... Tak jsem toho nechal. Odešel jsem i proto, že mi vadila moje zchromlá ruka, co se nepodařila vyléčit. A pak jsem zjistil, že můžu šmidlat i takhle, a to bylo důležitý. Odstěhoval jsem se tehdy na vesnici, ale ta mě zklamala. Možná i proto jsem se vrátil.
S venkovem a přírodou také souvisí jeden z vašich koníčků, astrologie - stále ještě věříte hvězdám?
Já se tím teď už tolik nezabývám, nebo zabývám, ale to není otázka víry. Já jsem s astrologií začal, protože jsem chtěl jednomu člověku, který je astrolog, dokázat, že je to blbost. Říkal jsem si: nevadí, když se v tom trošku vzdělám, takže jsem začal. A jak jsem to vzal tak z gruntu, abych mu dokázal, že to nefunguje, tak jsem zjistil, že funguje. Já se o tom nesnažím nikoho přesvědčovat. Já si myslím, že člověk astrologii nepotřebuje - je to jenom jeden z pohledů na svět. Budoucnost v nich nečtu ta není daná.
Pokud nespoléháte na hvězdy - máte ještě nějaké přání, které byste chtěl splnit sám?
Já žádný nesplněný přání nemám. Jen bych chtěl žít tak nějak naplno...
Brněnský a jihomoravský den, 1999-11-27, PETRA POSPĚCHOVÁ
2024