Babiš čistý rozhodně není, estébákům se nedá věřit nic. Kalousek mu to řekl moc hezky, připojili se umělci Jak vidí „očištění“ Andreje Babiše u slovenského soudu umělci, co bývalý režim před rokem 1989 a hlavně jeho posluhovače tzv. nemuseli? „Já věřím názorům historiků z Ústavu paměti národa, že by bylo velmi nepravděpodobné, aby byl někdo falešně zaregistrován a nevěděl o tom,“ poznamenal k tomu třeba spisovatel Jan Vodňanský. Písničkář Jaroslav Hutka zdůraznil, že se mu líbí, co řekl k soudu exministr Miroslav Kalousek. „To bylo od něj trefně řečeno. Estébákům se totiž věřit nedá, lhaní je princip jejich povolání," uvedl Hutka kromě jiného. Soud v Bratislavě ve čtvrtek konstatoval, že ministr financí a lídr hnutí ANO Andrej Babiš byl ve svazcích StB evidován coby její agent neoprávněně. Zatímco ale sám Babiš rozdával k tomu v ten den úsměvy na všechny světové strany s konstatováním, že soud ani jinak dopadnout nemohl, protože nikdy s StB nespolupracoval a nikdy s ní nic nepodepsal, tak někdejší ministr financí Miroslav Kalousek (TOP 09) tvrdil, že si o tom všem myslí své. Podle Kalouska není totiž pochyb, že Andrej Babiš „estébákem" byl, pouze o tom chybějí důkazy. „Každý ať si zváží, chce-li více věřit slovenskému Ústavu paměti národa a jeho specialistům, nebo Andreji Babišovi a dvěma estébákům, kteří svědčili v jeho prospěch," prohlásil bezprostředně po rozsudku Kalousek pro Českou televizi. Jak se ale na celou aféru „agenta“ Babiše, respektive „agenta Bureše“ dívají ti, co si snad nikdy s minulým režimem nezadali a i dnes se neskrývají s tím, že jsou výrazně proti těm, co komunistickému režimu sloužili? Že by to nevěděl? Nepravděpodobné! „Můj názor se kloní spíše k panu Kalouskovi. Já hlavně věřím názorům historiků z Ústavu pro studium totalitních režimů a Ústavu paměti národa, že by bylo velmi nepravděpodobné, aby byl někdo falešně zaregistrován a nevěděl o tom a vyskytoval se v tolika různých spisech pod tím agenturním jménem (Bureš). Takže proto se kloním zejména k jejich názoru a názoru pana Kalouska,“ odvětil ParlamentnímListům.cz spisovatel, herec a zpěvák Jan Vodňanský, o němž je známo, že se vždy vyjadřoval k aktuálním politickým tématům a například v roce 2003 podepsal prohlášení „S komunisty se nemluví“. Podle domněnky Vodňanského je docela možné, že někdejší důstojníci StB u soudu v Bratislavě nemluvili pravdu. „S tímto tvrzením bych souhlasil, ale hlavně souhlasím s verzí, která se blíží tvrzením mých přátel z toho ústavu, že obvykle řídící důstojníci StB nikdy nesvědčí proti tomu podezřelému ze spolupráce. Obvykle používají tradiční taktiky, tedy zatloukat, zatloukat, zatloukat. Na tom Slovensku to takto funguje, a dokonce to takto funguje i v Čechách, kde máme přece z podobných procesů také tento poznatek,“ poznamenal k tomu Vodňanský. Že Andrej Babiš dopředu s jistotou předjímal, jak proces na Slovensku dopadne, tak to podle Vodňanského není nijak překvapivá věc. „Ona ale tato věc zrovna nemusí být otázka nějaké korupce. Jde spíše o otázku vnitřního uspořádání ´řídících orgánů´, že nikdy nesmějí hodit přes palubu člověka, kterého získali pro spolupráci,“ doplnil Vodňanský. Hutka: Nevěřím, že by spis zfalšovali Písničkář Jaroslav Hutka, který byl signatářem Charty 77 a kvůli soustavné policejní šikaně (akce Asanace) opustil v říjnu 1978 Československo a žil v emigraci v Nizozemsku, a navíc se po pádu komunismu v tehdejší ČSSR z něj později stal kritik české postkomunistické demokracie, pro ParlamentníListy.cz zdůraznil, že rozhodně ani dnes není jedno vědět, kdo byl agentem StB. „Je to totiž součást naší historie, ale jak to společnost přijímá, tak to záleží na národní povaze. Podle mne spíše soudy dnes nemají zájem tyto věci kolem agentů StB řešit. V případě pana Babiše se ale dlouho dopředu očekávalo, že bude očištěn. Zvláštní je na tom jedna věc, a to, že ti dva estébáci říkali, že to zfalšovali (Babišův spis), čemuž já nevěřím, byli totiž pod kontrolou a dokumenty tohoto typu byly vedeny jako přísně tajné a jejich údajné falšování je tak poněkud paradoxní. No a kdyby něco opravdu zfalšovali, tak by sami šli sedět, na to byly zvláštní paragrafy. Proto se mi celá věc zdá úsměvná a směšná. Rozhodně pan Babiš není první případ v téhle sérii a ani není poslední,“ řekl Hutka, k jehož jménu je také slušné připomenout, že se podílel na tvorbě cyklů ČT Příběhy železné opony a V zajetí železné opony. I on zdůraznil, že se mu čtvrteční poznámka Miroslava Kalouska k soudu Babiše líbí. „To bylo od Kalouska trefně řečeno. Estébákům se totiž věřit nedá, to je princip jejich povolání. To, co totiž lidé ve slovenském Ústavu paměti národa vyzkoumali, a co nakonec i tady někteří lidé z našeho obdobného ústavu vybádali, tak to jsou věci poctivě objevené. Jsou to dokumenty, v nichž se oni vyznají a jsou schopní nějakým způsobem odhalit jejich návaznost nebo jejich obsah nebo zvláštnost, kterou na první pohled člověk zvenku nepochopí, protože to byly vnitřní materiály, které StB dělala jen sama pro sebe. Nepočítali s jejich zveřejněním.... Podle mne tito historici mají správný odhad, neboť se tím zabývají desetiletí,“ pronesl Hutka. To říkal i Klaus Zasmál se ovšem nad poznámkou utroušenou samotným Babišem, že je nutné se dívat dopředu. „I Klaus říkal, že se nemáme dívat do zpětného zrcátka. To se ale velmi hodí nyní říkat takovéto věci. Tím, co bylo, je ale nutné se obírat, nejen z historického hlediska,“ zmínil k tomu Hutka. Ani on ale zcela nevylučuje možnost korupce, dokonce prý mohlo tady kolem celého soudu v Bratislavě jít o jakýsi tlak na Babiše přes peníze. „Tak něco takového se stát mohlo. Podezření, že ti estébáci dostali zaplaceno za to, že řeknou, že falšovali, se vznáší ve vzduchu úplně logicky, protože k takovým případům už několikrát došlo. Ale tam je to spíš o tom, že když se člověk zamotal v takovýchto věcech, takže se možná ještě zamotal do něčeho, na co doklady nejsou. Když vezmeme v úvahu, že pan Babiš tehdy jezdil hodně do ciziny, měl všelijaké kontakty a tady člověk nikdy neví... Ta ruská rozvědka byla také velmi profesionální a dodneška je, a tady je vhodné být opatrný a být vůči všemu velmi skeptický,“ zmínil na toto téma Hutka. Dokonce prý není zcela vyloučeno, že je Babiš dodnes vydíratelný „U takových lidí ta možnost, že budou tzv. pracovat pro druhou stranu, anebo budou vydíratelní, je velká. A pokud pan Babiš mohl být do něčeho namočený, ale veřejně se o tom vůbec neví, tak kvůli tomu je tady lustrační zákon. Ten nemá buzerovat lidi, ale má chránit stát a fungování státu, to znamená, že chrání naše občany. A chrání i ty, co byli v něčem namočení a dnes by mohli být vydíratelní, neboť by to mohlo v důsledku ohrožovat i bezpečnost celého státu,“ poznamenal Hutka. Písničkář navíc připomněl fakt, že po revoluci v roce 1989 bylo mnoho dokumentů StB skartováno. Pálili spisy na Šumavě „Těžko říci procenta, ale ví se, že byla spousta materiálů skartovaných hned po převratu, protože tam ti estébáci získali čas a většinou spisy, které měly v šuplíku – což byly živé spisy – tak ty se ztratily. A potom měli ještě možnost pálit a likvidovat věci ve velkém. Jsou dokonce zaznamenána svědectví, že hromady materiálů dopravovali helikoptérami někam na Šumavu a tam to ve velkém pálili. Nevím, co je na tom pravdy, ale pravdou je, že se skartovalo zpočátku hodně, než se tohle zabrzdilo. Je hodně pravděpodobné, že jim šlo hlavně o to, zničit dokumenty, z nichž by mohli mít sami problémy, neboť pochopili, že když je změna režimu, tak by z něčeho mohli být obviněni. Možná ale, že ty spisy, které by jim naopak mohly v budoucnu pomoci, si schovali a mají je dodnes někde v šuplíku schované,“ řekl Hutka s humorem jemu vlastním. Když žil v emigraci v Nizozemsku, tak jej prý nikdy nikdo ze strany StB nekontaktoval, aby spolupracoval. „Tohle se mi nestalo nikdy. Předpokládám, že tak blbí nebyli.... Ale po návratu do tehdejšího Československa jsem zjistil, že jsem tam byl sledovaný, byl na mne v zahraničí dokonce veden spis, ale nikdy jsem se k němu nedostal, i on byl zničený. Mám jen číslo toho spisu. Několik lidí ale venku – jak jsem zjistil později - spolupracovalo, já jsem se s nimi také stýkal, tak možná oni na mne schraňovali nějaké informace,“ doplnil Hutka. Herečka, moderátorka a pozdější politička a také občanská aktivistka Táňa Fischerová se napřed nad slovním spojením „Babiš očištěn“ pousmála. „Občanské soudy jsou vždy jen poloviční spravedlnost, protože my do všeho nevidíme, a rozhoduje tam také statečnost člověka. Já si myslím, že tato věc zůstává otevřená, stejná a že pro mnoho lidí pan Babiš očištěn není a nebude. Jenže tvrdit to je pro politiky výhodné, neboť nikdo nechce bořit koalici,“ řekla ParlamentnímListům.cz Fischerová. „Já si myslím, že nejvíc toho řekl pan Radek Schovánek z Ústavu pro studium totalitních režimů, který se této problematice věnuje dvacet let. Vždyť on říkal, že spolupráce pana Babiše je nepochybná a že otázka, co Babiš udělal a jak to udělal, je jiná věc. Když se ale jako hlavní svědci vyskytují lidé z StB, kteří jsou vlastně dnes již omilostněni, tak pak mohou říkat, co chtějí a nenesou ani za to důsledky. A tento poznatek také uvedl pan Schovánek a já to beru jako základ. On říkal, že si do té doby nepamatovali a teď říkají, že lhali, ale při tom plnili svůj úkol u StB naprosto lživým způsobem, takže by za to vlastně měli být souzeni. Tam se mi zdá, že je ta pravda o tom celém procesu,“ uvedla Fischerová. Vždyť to byla součást jejich práce Poznamenejme, že Radek Schovánek, o němž již několikrát padla řeč, působí v Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) jako badatel a již loni tvrdil, že je nepravděpodobné, aby si pracovníci Státní bezpečnosti vymysleli a zfalšovali svazek o Andreji Babišovi. Nad dotazem ParlamentníchListů.cz, zda ale lze věřit samotnému Babišovi, když neustále tvrdí, že nikdy nic nepodepsal, ale přitom někomu nějaké informace předával, ovšem Fischerová pokrčila rameny. „Co na to říci? On i ten pan Schovánek říká, že někteří nechtěli vědomě spolupráci podepsat, ale když samotné StB na tom záleželo, tak se s ním spolupracovalo i bez jeho podpisu. Zopakuji znovu, že i pan Schovánek říká, že je u pana Babiše nepochybné, že spolupracoval, a těžko mohl někdo spolupracovat, aniž o tom věděl. Navíc se říkalo o lidech ze zahraničního obchodu, že to byla součást jejich práce. Jenže tady ten největší problém je - a to bez ohledu na to, zda Babiš někomu ublížil, nebo ne – že tito lidé volili kariéru a nikoliv svědomí. To svědomí zůstalo někde uspané. On si to možná pan Babiš ani neuvědomuje jako závažný problém,“ doplnila na závěr Fischerová. Olga Böhmová, 27. 6. 2014, Parlamentní Listy