Písničkář a popularizátor lidových písní Hutka oslaví sedmdesátku
Písničkář Jaroslav Hutka, který 21. dubna oslaví sedmdesátiny, je u mnoha lidí zapsán jako jeden ze symbolů pádu komunistického režimu. Byl jedním z prvních exulantů, kteří se po listopadu 1989 vrátili do vlasti a svými písněmi dodával atmosféru demonstracím koncem roku 1989. Populárním byl však jako člen sdružení Šafrán již před svým odchodem do emigrace, ke které ho v roce 1978 donutila Státní bezpečnost (StB).
Olomoucký rodák Hutka začal vystupoval s vlastním hudebním programem koncem 60. let. Pro širokou veřejnost znovu objevil moravské lidové balady, kterým dal novou podobu, ale uváděl i vlastní písňovou tvorbu. Získal si množství příznivců, několikrát byl vyhodnocen jako písničkář roku. Vystupoval hlavně ve dvojici, ať už s Vladimírem Veitem, Petrem Kalandrou, Hvězdoněm Cígnerem, Vlastou Třešňákem nebo Radimem Hladíkem.
V roce 1972 se stal zakladatelem a členem folkového sdružení Šafrán. V té době také vznikla jeho nejznámější alba Stůj, břízo zelená (1974) či Vandrovali hudci (1976), k nimž se později přiřadily například tituly Novinové sloupy, Vyjdi slunko či dvojalbum Návrat. Na svém kontě má i básnická díla, například sbírku poezie ze sedmdesátých let Klíč pluhu či Koryta krve z 90. let nebo prózy Dvorky či Požár v bazaru. Je autorem řady povídek (Podzim je tady) a fejetonů. Věnuje se i tvorbě pro děti, přispíval do Mateřídoušky a vydal například alba Zvířátka a Bílý slon.
Jako signatář Charty 77 se stal nepřítelem komunistického režimu. O rok později podlehl nátlaku, jímž se Státní bezpečnost snažila donutit signatáře Charty 77 k vystěhování. Z tehdejšího Československa odešel v říjnu 1978 a usadil se v Nizozemsku, odkud dostal oficiální pozvání od vlády. Život v cizině ale jeho původní představy nenaplnil.
"Představoval jsem si, že budu pokračovat v tom, co jsem dělal tady. S tím rozdílem, že přestane trápení s policií. Netušil jsem, že narazím na cenzuru jak v krajanských listech, tak ve Svobodné Evropě. Seškrtávali mi věty nebo pasáže, ve kterých jsem nějakým způsobem kritizoval tamní společnost, hlavně emigrantskou," řekl po návratu.
V emigraci zkoušel psát písničky v angličtině i holandštině, ale pak opět začal psát česky. Psal knížky a vydal několik písničkových desek.
V listopadu 1989 se vrátil do vlasti a rovnou z letiště přijel na pražskou Letnou, kde si dojatý statisícový dav krom projevů představitelů protikomunistické opozice vyslechl i patrně jeho nejznámější píseň Náměšť s textem "Co je však největší? Ta lidská svoboda."
Návrat do vlasti však pro něho nebyl snadný. "Já jsem navrátilec, který měl to výjimečné štěstí, že o mně lidi doma stáli a vítali mě, ale stejně mi to trvalo mnoho let, než jsem si zase zvykl, a není už možné zvyknout si úplně," tvrdil.
Po návratu měl řadu vystoupení a velký počet příznivců, poměry v nově vzniklé demokracii byl ale brzy rozčarován. Postupem času se z něho stal tvrdý kritik české politiky. Problémy měl i s vydavateli, a tak si od roku 2000 začal své písničky na cédéčka vypalovat sám v edici nazvané Samopal. Sám si kreslí i obaly a nosiče sám prodává.
Jeho kritika polistopadových poměrů ho přivedla i k pokusu vstoupit do vysoké politiky. V letech 2002 a 2004 kandidoval do sněmovny a Evropského parlamentu za recesistickou Balbínovu poetickou stranu, strana však neuspěla. V roce 2006 vyslyšel nabídku Strany zelených a jako nezávislý se objevil na její pražské kandidátce. Sice se mezi poslance opět nedostal, ale chybělo málo, aby předstihl lídra zelených Martina Bursíka.
"Politika mě zajímá celý život. Možnost hovořit do toho, jak budeme hospodařit a zacházet s naší společností, jaká budou pravidla hry, to bych mohl umět a těšilo by mě to," svěřil se v jednom z novinových rozhovorů.
Koncem 90. let Hutka uvažoval, že ukončí koncertování. Toto své rozhodnuté oznámil v dubnu 1997, v lednu 1999 se však opět vrátil na pódia. Nyní má stále své věrné posluchače, z nichž mnozí znají texty jeho písní zpaměti. A jeho kalendář koncertů je stále plný.
Pestrý je i jeho osobní život. Je třikrát rozvedený, ze třech manželství má tři dospělé děti, syna a dvě dcery. Třetí dceru mu loni porodila současná partnerka Magdalena Hodkovicová.
Týden.cz, Dušan Dostál, 19. 4. 2017
2024