Otázky Čtrnáctideníku EuroFirma
Co vás přivedlo k podnikání?
Nevím, jestli u mě to co dělám se dá opravdu nazvat podnikáním. Snažím se žít svobodně svůj život a svobodně se živit svým uměním a to už od roku 1967. Samozřejmě to má svá jakási technická podnikatelská pravidla, aby to fungovalo a aby člověk uživil sebe i rodinu, ale podstata není postavena na podnikání, ale na smysluplném prožití života. Velmi důležitý je pro mne osobní kontakt s lidmi pro které hraju. To mi naštěstí koncertování umožňuje a jelikož jsem ještě výtvarník, tak si samozřejmě na svět kolem sebe také sahám a víceméně tomu svému písničkaření dělám i jaksi výtvarnou tvář. Ale jelikož nedělám komerční umění, tak ono "dobré jméno", které se pak prodává, nevytvářím investicemi, ale vzniká časem. Všechno je to velmi osobní a postaveno na důvěře. Moje výhoda jak za bolševismu, tak v emigraci a tak i teď je, že jsem schopen hrát všude. A tak kromě pěkných divadel, kostelů a noblesních koncertních sálů taky hrávám po hospodách, klubech a občas i u někoho vyloženě doma. Ceny si držím rozumné, teď si říkám za koncert o pět tisíc a dopravné a vždycky se s lidmi domluvím. Přemýšlím teď také o tom, že bych nabídl jakési "výchovné" koncerty gymnáziím, protože protože se vyznám velmi dobře ve starých lidových baladách a ono je to s tou "lidovou" hudbou poněkud jinak, než se všeobecně myslí.
Co si vlastně myslíte o podnikání?
Podnikání halt je, bylo a bude, ale není dobré, když se úplně osamostatní samo pro sebe, stane se strojem na výrobu peněz a ztratí souvislost se životem. Teď má podnikání svobodnější podmínky a tak je v tom také mnoho darebáctví. Za bolševika se to přestrojilo za jakési státní strašidlo a nedalo se s tím moc dělat. Život se proto zpomalil, zešedivěl a zchudnul. Ale ten hnusný komunismus nevznikl jen tak sám od sebe. Byla to agresivní reakce na surový kapitalismus koncem 18. a začátku 19. století. A zde může být mizerné podnikání i nebezpečné. Když bude jen tvrdé a chamtivé, bezohledné a sobecké, tak si ze země vydupe zase nějaký takový bolševický nesmysl, který nám čtyřicet let kazil život a dvacáté století převrátil naruby.
Jak hodnotíte podmínky pro podnikání v Česku?
Neškodilo by více slušnosti jak ze strany státu, tak ze strany oněch podnikatelů. Chamtivost je ve svobodném světě velký a nebezpečný problém. Stát samozřejmě musí udělat co největší prostor pro svobodné podnikání, ale musí mít také dosti dlouhý bič na monopoly a kartelové dohody. Podnikateli musí dát volnost, ale spotřebitele musí být schopen účinně hájit. A to vše je zde zatím napůl cesty, ten přechod z bolševismu je těžší než jsme si představovali. Stát má pořád tendenci si myslet, že obyvatelé jsou zde kvůli němu a budou ho poslouchat a ne že on je zde jenom a pouze k tomu, aby lidem sloužil.
Co vás nejvíce štve na podnikání nebo co vám zbytečně komplikuje život?
Když to vezmu osobně, tak mně komplikuje život česká mafiánská hudební komerce, která už za bolševika obsadila média a veškeré zdroje a snaží se to tak dělat dál a bohužel v tom má úspěch. Je to nefér. Tahle "kulturní" mafie si drží monopol a velmi investuje do kažení vkusu publika. Když to dělají komerční rádia, tak halt bojují o místo na trhu a mají jen ty peníze, které si vydělají. Problém je s takovými rádii, jako je Radiožurnál a Praha, bohatá media, která si povinně platíme, jejichž smysl je v tom vyrovnávat nevkus, který šíří komerce a nedělají to. Naopak. Jsou jako drogový dealeři, kteří před školou nabízejí dětem drogy, aby z nich jednou udělali závisláky. V rámci informací a zpráv podprahově lidem vsouvají do hlavy blbou muziku a "velké publikum" má pak dojem, že kromě této už žádná jiná neexistuje. Já jsem přesvědčen, že se tady jedná o velkou korupci, ale špatně se to dokazuje, protože je to provázáno se všemi medii a ochrannými autorskými svazy a zde se ukazuje funkce státu naprosto nedostatečná. Bohužel každý politik, obzvláště ministři kultury, se rádi setkávají se slavnými lidmi a v dnešní bezměřítkové postmoderně je jim vlastně úplně jedno, jak ti lidé ke slávě přišli. Hlavně, že ji mají a že mají peníze. Krajinou se rozlezla kýčová plíseň muzikálů a navoněná prázdnota nahnala zhlouplé publikum jako ovečky do sálů a tam je dojí a dojí. Tohle podnikání mi skutečně vadí.
Jak byste charakterizoval českého podnikatele?
To si ještě neumím představit, předpokládám, že se nejedná o takového mamlase, tak ho prezentuje bulvární tisk. Slovo podnikatel má totiž u nás téměř zločinecký přídech a v kombinaci ze zkorumpovanými státními úředníky z toho také strach jde. Je dobře, že jsme v Evropské unii, život i podnikání se bude muset přizpůsobit trochu slušnějším evropským normám. Ono totiž aby mohla být svoboda, tak musí platit základní dohodnuté zákony a pravidla chování a ty musí být i vymahatelné. A pak si myslím, že stát musí více podporovat drobné a střední podnikatele, na nich je závislá stabilita společnosti. A nejen stabilita, ale abychom společnosti rozuměli, abychom si nepřipadali ztraceni v jakémsi cizím světě, se kterým jsme v neustálém zápase na život a na smrt. Aby totiž peníze nebyly až na prvním místě v životě. To bychom také jednoho dne mohli zjistit, že máme prázdné ruce.
Co právě chystáte pro své posluchače?
U mě se loni v létě hnuly ledy a téměř po dvou desetiletích jsem začal psát zase nové písničky. Ale tam ještě není úplně jisté, jaký nový repertoár mi z toho vznikne. Co je teď opravdu "akutního" je, že mi bude v dubnu šedesát. A než tedy začnu zase úplně znovu, tak tu minulost musím nějak tím výročím zarovnat. A jelikož si celý život dělám všechno sám, tak si k tomu chci vydat desku, ale nebude to nová deska, bude to vlastně můj "nejslavnější" koncert v Lucerně v lednu 1990. Takové ty hlavní moje písně v rámci velkého a pěkného koncertu. Zase to bude v edici Samopal, to znamená, že si to sám pálím a obal budu zase tisknout ručně, jako u ostatní cédéček která vydávám. Ale tentokrát to bude kombinované vydání. To hlavní cédéčko budou jen písničky a k tomu, kdo bude mít zájem, si může přiobjednat trojcédéčko toho celého koncertu bez jakéhokoliv střihu, prostě dokumentární záznam. Distribuovat si to budu také sám, jako nakonec ostatních téměř třicet cédéček edice Samopal, viz: www.hutka.cz .
Ještě si úplně nevím úplně rady s tím, že moje nejpodstatnější píseň, Pravděpodobné vzdálenosti, má také výročí. Je jí letos čtyřicet let. Stálo by za to udělat něco většího pod názvem "Čtyřicet let pravděpodobných vzdáleností", nebo tak nějak, ale to by se asi muselo dělat s pomocí médií a pro ně jsem horká brambora, mají strach, že bych mohl té jejich hudební mafii stoupnout na kuří oko.
2024