Pokládáte dnešní společenské a politické poměry za demokratické? Jaká je Vaše největší výhrada?
Já si myslím, že demokratické jsou. Lidé volí svobodně své zástupce. Pravidla demokracie, tedy lidovlády, jsou tím naplněna. Ale on je problém v samé demokracii, že neexistuje nikdy obecně, ale naplňuje se vždycky jen lokálně. Totiž kým je ten lid, který ty své zástupce volí. I ve „vyspělých” demokraciích to je tak. Německá demokracie je nějak jiná než holandská nebo italská. A ta naše je prostě česká. Na demokracii se toho nedá technicky moc měnit ani vylepšovat, ta už tady je, má svá jasná pravidla, téměř vědecká, a ty se tady dodržují, problém je v tom, že se dodržují po česku, že ten „lidovládný” lid je český lid. Demokracie jako systém je jen jakýsi rámec pravidel, něco jako od jediného krejčího pro všechny stejně ušitý kabát, cosi jako uniforma, ale záleží na tom, který vyvolenec ji nosí. Tady ji nosí Češi a k tomu mám mnoho výhrad. První výhrada je všelidová lhostejnost a zbabělost a z té se odvíjí ona nadutost politiků. Nemusí se dívat do zrcadla, nikdo je nežene k zodpovědnosti, tak se podle toho chovají, aniž musí ten demokratický kabát svlékat. Dostali velkou moc a vliv a nikdo jim nepřipomíná, že politika je pouze služba a oni sami, v těch báječných pokušeních nemají sílu a vůli si to stále opakovat. Je to baví a my obyvatelé jim tu zábavu nekazíme. Demokratický stát, aby obstál, musí být schopen vykazovat stejnou moc, jako diktatura. Rozdíl je jen v tom, že v demokracii je ta moc kontrolovatelná, ale musí se najít někdo, kdo tu kontrolu vykonává, a to může být jen ten, kdo je základním kamenem demokracie, a to je občan. A míra občanské vůle ke svobodě a životu určuje chování toho, kdo ten lidovládný kabát nosí.
Co Vám život v demokracii (v její současné podobě) dal, a co naopak vzal? Čeho je víc?
To je nějak divně položená otázka, které moc nerozumím. Život mi dává něco úplně jiného, než je jakýkoliv politický systém. A jsou lidé, kterým i ta nejhorší diktatura jejich štěstí a kvalitu života nepokazí a jsou lidé, které lidovláda odstrčí a poníží. Ale přes to lidovládu považujeme za smysluplnější proto, že by měla mít šanci usilovat o větší spravedlnost a větší prosperitu pro všechny, i s tím blbým rizikem rozhodování většiny. Za bolševika jsem byl mladý, to bylo fajn, ale nebyla to zásluha bolševismu, teď stárnu, ale není to vina demokracie. Tohle je otázka, která v sobě už zakládá na jakousi mrzutou odpověď, ke které se neumím přidat.
Cítíte se jako občan této země dobře, nebo špatně? Souvisí Vaše občanská nálada nějak s blížícími se volbami - co by ji dokázalo pozvednout?
Ty volby budou, musí být, ale já si nejsem tak úplně jist, jestli se jich budu účastnit. A neberu to jako nezodpovědnost. Nevolit je také volba. Jít k volbám je jen jedna z aktivit občanského života a možná ani ne ta nejpodstatnější. To mezivolební období je možná pro občany a volby důležitější než volby samotné, protože v té době ovlivňujeme politické strany k tomu, jaké kandidáty nám k volbě nabídnou. Když by jim bylo jasné, že ve volbách projdou jen charakterní a odpovědní jedinci, tak je na ty kandidátky dají. Když mají pocit, že tam mohou dát kohokoliv a že je to vlastně jedno, tak pak není koho volit, a to jen znamená, že se občané celé to mezivolební období chovali jako ovce, kterým se dá pak k přežvykování nabídnout cokoliv a v tom já nejedu.
Revue PROSTOR 53
2024