2024


  2023


  2022


  2021


  2020


  2019


  2018


  2017


  2016


  2015


  2014


  2013


  2012


  2011


  2010


  2009


  2008


  2007


  2006


  2005


  2004


  2003


  2002


  2001


  2000


  1999


  1998


  1997


  1996


  1995


  1993


  1990


  1989


  1986


  1984


  1981


  1980


  1979


  1978


  1977


  1976


  1975


  1973


  1971


  1970


  1969


  1968


  1966


  1965


JAROSLAV HUTKA: 100 LET

„Nikdy jsem se za politického zpěváka nepovažoval, a teď se jím pozvolna stávám. Píšu ale pro sebe a své svědomí. Nechci nic zamlčovat,“ tvrdí Jaroslav Hutka. Jeho nové album 100 let však není pouze sbírkou třinácti (vlastně 12 + 1) syrových, otevřeně politických výpovědí, nahraných pouze s akustickou kytarou. Jeho cennou součástí je průvodní text v bookletu, v němž Hutka zařazuje sebe a celou šafránskou písničkářskou generaci do kontextu protestní písňové tvorby („Hašler, Osvobozené divadlo a český kabaret byly politické buď vlastenecky, nebo parodicky“; „Krylovy písně jsou […] perfektně zrýmované, až tak, že rým na sebe strhne i obsah“).

Hutkova reflexe českého 20. století a především současnosti je nekompromisní, naléhavá a ve své civilnosti až překvapivě poetická. Poezie se neskrývá ve formě (Hutka opravdu nikdy nebyl přeborníkem v rýmování a ve ctění rytmu), ale v použitých metaforách (komunismus jako saň) či metonymiích (chudoba jako souhrnné pojmenování pro mnohem více nesnází a průšvihů dnešní doby). Hutka ve svých textech tematicky pokrývá nejen posledních 100 let (Sudety, Leopoldov, „kněží na uranu“, „stát Klausův a Zemanův“, vůdce i svoboda jsou důležitými klíčovými slovy), ale občas sáhne pro inspiraci i do daleké minulosti (Caesar, Villon). Jako celek album (navzdory kostrbatostem typu „volby, které pojistkou jsou“) odkazuje k Hutkovým nejsilnějším dílům typu Pravděpodobných vzdáleností.

Vlastně jediná píseň, kterou bych oželel, je hojně diskutovaná Miloš a zubatá. Na albu vážném, až z něj mrazí, pokus o satiru ruší. Pro mne je Hutka uvěřitelný především tehdy, když zasazuje do kontextu „hroby bez jména“, „udavače ve vládě a opilce na hradě“ nebo to, že „hledáme symboly, jenom ne pravdu“. To jsou – navzdory aktuálním tématům – výpovědi s trvalou hodnotou. Píseň o prasklé lebce a žumpě z Hradčan je do verbálních extrémů vyhnaná momentální glosa a měla zůstat jen jako bonus na internetu.

magazinuni.cz, Milan Tesař (Radio Proglas), listopad 2018