Kundera česky, ale pirátsky
Na internetu se objevil nelegální překlad románu Milana Kundery Totožnost
Brno - Na internetových stránkách (http:totoznost.blogspot.com) se před čtrnácti dny objevil krátký text s tímto zněním: "Bylo nám líto, že pro nás, kteří nevládneme cizími jazyky, jsou stále některé texty Milana Kundery nedostupné. Pořídili jsme proto překlad knihy Totožnost (L'Identité) do češtiny a na těchto stránkách se o něj s vámi chceme podělit. Vy nám zde, prosím, napište, jak se vám tento nápad a kniha líbí."
Jako jméno překladatele je pochopitelně uvedena pouze zkratka C. D. B., nicméně překlad si lze vytisknout i ve formátu pdf., takže iluze knihy je téměř dokonalá. K serveru je navíc připojeno i diskusní fórum, z něhož vesměs vyplývají pozitivní reakce čtenářů schvalujících pirátské vydání tohoto předposledního, devět let starého Kunderova románu.
Uhde: K překladu to Kunderu nedonutí
Internetový server s kompletním překladem Totožnosti je zatím dostupný, ačkoliv jde o právně napadnutelnou záležitost. Sám Milan Kundera má navíc ve zvyku pachatele svých nevyžádaných překladů stíhat soudní cestou.
"Milan Kundera určitě podá oznámení na neznámého pachatele, a přestože je trestní oznámení v tomto případě formalita, domnívám se, že jde o správnou věc. Jde totiž o krádež, o pokračování komunistického myšlení, které de facto popírá soukromé vlastnictví," domnívá se Milan Uhde, jeden z mála Kunderových přátel, s nimiž v Paříži žijící spisovatel zůstává v kontaktu.
Nevědomost aneb definitivní rozloučení
Uhde zároveň zpochybňuje, že by internetové pirátství přimělo letos sedmasedmdesátiletého spisovatele k tomu, aby své romány do češtiny přeložil. Kundera žijící jedenatřicet let v exilu se s českým kulturním prostředím zřejmě definitivně rozloučil románem Ignorance (Nevědomost, 2003), v němž se po svém vypořádal s nemožností návratu do vlasti. I tuhle knihu však lze číst pouze ve francouzštině nebo cizojazyčných překladech, což se týká i ostatních autorových děl z poslední dekády: románu La Lenteur (Pomalost, 1993), esejů les Testaments trahis (Zrazené testamenty, 1995), zmíněné Nevědomosti či právě nelegálně přeloženého románu Totožnost.
Podle všeho se o českém překladu Totožnosti ani neuvažovalo. "Milan Kundera je perfekcionista. A protože česky umí dokonale, je nemyslitelné, aby knihu přeložil někdo jiný než on," poznamenal Milan Uhde.
Nakladatelství Atlantis, které řídí jeho žena Jitka Uhdeová, je zároveň jediným tuzemským vydavatelstvím, které Kunderovy texty tiskne a kde také v roce 1993 vyšel poslední do češtiny přeložený román Nesmrtelnost. K českému čtenáři se tak za posledních čtrnáct let dostávají pouze jednotlivé Kunderovy eseje v autorově překladu. Některé z nich otiskl měsíčník pro literaturu Host, péčí zmíněného nakladatelství vyšly doposud tři útlé paperbackové knížečky. K vydání se ještě letos v brněnském nakladatelství údajně připravuje další sešit dvou esejistických Kunderových textů.
Učit se jazyky - nebo čekat
"Poznání je jedinou morálkou románu," napsal Milan Kundera v loni vydaném eseji Zneuznávané dědictví Cervantesovo. Aby čeští čtenáři do morálky Kunderových románů pronikli, aby jim bylo tohle "poznání" dáno, mají dnes v podstatě dvě možnosti. Buď ustoupí od perfekcionistických nároků autora a nepohrdnou ilegálním překladem Totožnosti, nebo budou autora dál číst v dostupných jazycích a smíří se s představou, že českých překladů se v lepším případě dočkáme po autorově smrti. Což je cynické, byť svým způsobem celkem pochopitelné stanovisko.
Jaroslav Hutka se ohledně Kundery mýlí
Pozoruhodnou cestu musel jistě urazit Jaroslav Hutka od odporu ke komunistickému, tedy v tomto případě "všechnojejakobyvšech" režimu k obhajobě téhož v oblasti autorských práv, když přímo vybízí k jejich porušování v případě pirátského zveřejnění knihy Milana Kundery. Zásadní rozdíl mezi samizdatem a současným postojem pana Kundery je totiž v tom, že za komunistů nesměl být autor vydáván a šířen proti své vůli, dnes si to z té své vůle nepřeje přímo on sám. Dříve za něj a jeho potenciální čtenáře rozhodovali kulturtrégři, dnes je to jeho výsostné vlastní rozhodnutí. K němu má své důvody, které nám mohou někdy připadat podivné, ale to je vše, co s tím můžeme dělat. O prospěch toho, kdo dílo takto nelegálně zveřejní, tu tedy jistě nejde. Jde o svrchované právo autora rozhodnout o tom, jak se svým dílem naloží. Nepodléhejme tedy iluzi, že když se nějaké autorské dílo, např. fenomén Cimrman, líbí skoro všem, že všem také patří autorská práva a mohou si s nimi nakládat dle libosti. Kolektivní potřeba literatury je jistě ušlechtilé heslo na plakát, autorské pirátství je však docela o něčem jiném. Respekt k nehmotným statkům, mezi něž duševní vlastnictví a potažmo autorská práva patří, je pro společnost jistě minimálně stejně důležitý jako respekt k majetku hmotnému.
Aleš Kout, Mladá fronta DNES, 30.6.2006, FÓRUM ČTENÁŘŮ
O MODERNÍ MORÁLCE HISTORICKÁ LEKCE
Poslední žert pana K.
Na počátku června umístil kdosi na internet neautorizovaný překlad Kunderova románu L'Identité (Totožnost). Aférka vyvolala diskusi, která pokračuje do dnešních dnů. Shrňme nejdříve fakta a názory.
Fakta jsou všeobecně známá: Milan Kundera žije od roku 1975 ve Francii a od začátku devadesátých let píše své romány francouzsky. Ti, kdo soudí, že na svou vlast zanevřel, nemají problémy s důkazy. Světoznámý autor se straní českého veřejného života, do Česka jezdí inkognito, od roku 1989 poskytl jen dva rozhovory českému tisku. To by se dalo ještě považovat za milé podivínství, nicméně Kundera také odmítá svá díla vydávat česky. Důvody, které pro to uvádí, nezní příliš věrohodně. Pokud jde o romány psané česky, které vyšly v sedmdesátých a osmdesátých letech v exilovém nakladatelství 68 Publishers, prý "sehrály svou roli ve své době a pak se vzdálily nenápadně do zapomnění". Pokud jde o novější francouzsky psaná díla, říká Kundera, že by je do češtiny mohl přeložit jen on sám, ale na to bohužel nemá čas, protože musí psát nové věci.
Moc logické to není: Kunderovy romány vycházejí v desítkách světových jazyků bez jakýchkoli problémů. Proč by měla být autorova mateřština výjimkou? Cítí tu větší odpovědnost? No ale jestli nemá ty knihy čas překládat sám, pak překlad pořízený někým jiným jen oddaluje. Nebo snad hodlá blokovat české překlady i po své smrti? Podle autorského zákona by to šlo ještě sedmdesát let.
Názory na "pirátské" vydání Totožnosti lze rozdělit do dvou skupin: na ty, které ho odsuzují, a na ty, které jej s menšími či většími výhradami vítají. První skupinu reprezentují Kunderovi brněnští kamarádi Jan Trefulka ("Je to svinstvo... Jako kradou všechno, ukradnou i literaturu.") a Milan Uhde ("Jde o krádež, o pokračování komunistického myšlení, které de facto popírá soukromé vlastnictví.") Právníci pak připomínají, že za neautorizovaný překlad hrozí až dva roky vězení.
Na druhé straně tu máme zastánce internetového vydání, kteří vesměs připomínají, že autor svou málo pochopitelnou umanutostí čtenáře vrací do totalitních dob: tak jako se za normalizace nedal Kundera číst legálně, nedá se ani dnes. Za všechny citujme Jaroslava Hutku: "Potřeba číst jeho knížky v českém kolektivním vědomí zůstala a můžeme ji zase hájit právem člověka na informace a kulturní vyžití. Takže se objevil první samizdatový překlad. Tentokrát už ne na průklepovém papíru, ale na internetu. Doufám, že budou následovat další."
Pozoruhodnou apologii Kundery publikovala tento týden v Respektu spisovatelka Tereza Brdečková. Píše v ní, že pro "autora Kunderovy generace a kvalit znamená literatura více než život". Prý jde o "modlitbu nebo okultní činnost", a své texty tedy může "správně" převést do češtiny jen jejich autor, což mu zabere nejméně rok práce. Jak na ten rok práce Tereza Brdečková přišla, Bůh suď. Totožnost nemá ani sto normostran a je - podobně jako ostatní Kunderovy francouzské romány - psána po všech stránkách velmi jednoduchým jazykem. Pro profesionálního a pečlivého překladatele je to práce na měsíc. Ještě před tím, než Brdečková dojde k celkem očekávanému závěru, že "většího současného spisovatel nemáme" (neříká, o kolik centimetrů je větší než ostatní), vyzývá své spoluobčany: "Máme-li dojem, že Kundera je něčím "náš", měli bychom mu to dát najevo." Ale jak, proboha? Psát mu milé dopisy, jaké máme zážitky z jeho knih, které si čteme v anglickém, německém či čínském překladu? Dávat mu literární ceny? Jednu přece dostal, a ani se neobtěžoval ji převzít. Psát chvalozpěvy na každou jeho novou francouzskou knihu?
Vraťme se ale k "pirátskému" překladu Totožnosti. Kdo je jeho autorem? Skrývá se za iniciálami C. D. B., jimiž podepisuje své dopisy také neznámý ctitel hlavní hrdinky knihy, z něhož se nakonec vyklube... Neprozrazujme tu ale pointu.
Jen o málo více než o překladateli víme o člověku, který překlad umístil na internet. Média citovala větu, kterou vysvětloval motivace své zločinecké činnosti: "Bylo nám líto, že pro nás, kteří nevládneme cizími jazyky, jsou stále některé texty Milana Kundery nedostupné. Pořídili jsme proto překlad knihy Totožnost (L'Identité) do češtiny a na těchto stránkách se o něj s vámi chceme podělit. Vy nám zde, prosím, napište, jak se vám tento nápad a kniha líbí."
Z těchto slov čiší lehká ironie, kterou jako bychom odněkud znali. Kdo je na internet napsal? A není náhodou totožný s tajemným C. D. B., který román přeložil?
Nejsme-li policejními vyšetřovateli ani hackery, kteří snad o věci mohou zjistit další fakta, musíme vsadit na svůj instinkt. Ten nás přivádí k závěru, že překladatel a autor těchto slov jsou jedna a táž osoba. Jde o muže, který své přátele rád překvapí nějakým šprýmem, kupříkladu jednou vystoupil v Praze na letišti s nalepovacím knírem pod nosem. Nemiluje ale příliš blízký kontakt s obecenstvem, takže raději své žerty inscenuje a režíruje zpovzdálí. Jeho totožnost? Milan Kundera. Jistě se svým posledním žertem skvěle baví.
Lidové noviny, 22.7.2006
Milan Kundera a česká netrpělivost
Milan Kundera je asi nejznámějším ze spisovatelů, které ozančujeme za české, byť už několik desetiletí žije ve Francii a píše francouzsky. Je tedy spisovatelem francouzským, byť s českými kořeny. Jeho exilová tvorba se do Čech dostává obtížně. Problém tkví v překladu do mateřštiny, na který Kundera nemá čas.
Na české vydávání jeho děl má monopol brněnské nakladatelství Atlantis. Zatímco Kunderovy poslední romány na sebe dávají čekat, objevily se tu autorské překlady jeho esejů: Zneuznávané dědictví Cervantesovo, Kastrující stín svatého Garty a Nechovejte se tu jako doma, příteli.
Autor se k překladům svých románů do češtiny nemá, alespoň pokud je známo, a jiným překladatelům je svěřit nehodlá. Někteří se o to pokoušejí "na černo," v rozporu s autorskými právy. Internetový překlad románu Totožnost oživil diskusi, jak to vlastně s Milanem Kunderou je. V Lidových novinách publikoval překladatel z dánštiny Robert Novotný názor, že Milan Kundera po letech v zahraničí už možná není tak zcela kompetentní k překladu svých děl do mateřštiny. To je ostré tvrzení, o co jej opírá?
"Já si myslím, že to tvrzení není ostré, že po 30 letech v exilu je to přirozené. A stejně tak těžké je pro člověka, aby si to přiznal, hlavně pokud jde o spisovatele. Ale myslím, že už jenom první stránka této nové knihy Nechovejte se tu jako doma, příteli, to dokazuje naprosto jasně."
Co jste tam konkrétně našel?
"Už jenom na první stránce jsou takové typické příklady toho, jak jsem to nazval v Lidových novinách, překladatelského neumětelství. Třeba takový příklad, jak se říká, že v češtině je přezpůsobováno. Takové to typické anglické "the best way to do it" neumětel přeloží jako "nejlepší způsob, jak to udělat," kdežto daleko lépe se to česky přeloží jako "nejlépe se to dá udělat" nebo "nejlépe se to udělá." A tady je taková krkolomná věta: "Nejlepší způsob, jak pochopit jev, říká Broch, je srovnávat ho." A česky bychom asi nejlépe řekli: "Nejlépe se dá jev pochopit tak, že ho srovnáme." Kupříkladu."
My jsme ale třeba vloni slyšeli ve vysílání Českého rozhlasu 3 - Vltava slyšeli záznam rozhovoru s Milanem Kunderou. Tam ta jeho čeština nenesla žádné stopy poškození časem.
"No to je pravda, ale asi je problém v tom, že on je ovlivněný tím svým francouzským textem, a proto si myslím, že v principu není dobré, když člověk překládá svůj vlastní text, protože k tomu je třeba... když jako překladatel něco přeložím, tak jsem rád za oponenturu redaktora, protože je třeba, aby to viděly další oči. A on je abych tak řekl v zajetí nebo v okouzlení svého vlastního textu - a francouzštiny, kterou píše, a není schopen nějakým způsobem od toho odhlédnout a abstrahovat a přeložit všechny možné jevy a předložky správně do češtiny."
Dalo by se tedy shrnout, že podle vás by měl Milan Kundera ve svém vlastním zájmu svěřit své romány překladatelům?
"To bezesporu, protože v česku existuje veliká spousta vynikajících překladatelů z francouzštiny a chtěl bych zdůraznit, že ta moje výtka nebo připomínka není na jeho adresu, protože jak jsem říkal, to že po 30 letech zapomene něco, to je naprosto přirozené, ale myslím si, že je to skandální ze strany nakladatelství, že něco takového je schopno vydat. protože oni by měli sloužit jako oponentura a říct mu, podívejte, tohle není možné, to se musí upravit. A můj pocit je ten, že si - obecně řečeno - sedli na zadek před jeho velkým jménem a nebyli schopni jakéholkoliv kritického postoje k těm jeho překladům."
domnívá se překladatel Robert Novotný. Názor nakladateklství Atlantis se nepodařilo zjistit. Ten rozhlasový pořad, o kterém jsme se zmínili, připravil s Milanem Kunderou Tomáš Sedláček, vedoucí literární redakce Českého rozhlasu Brno. Jeho jsem se zeptal, proč podle jeho názoru Milan Kundera brání překládání svých románů do češtiny. Chce-li si je přeložit sám, proč tak neučiní?
"Hm, na tuhle otázku by vám samozřejmě nejlépe odpověděl Milan Kundera sám. Já mohu říct jen svůj osobní názor. Myslím, že na ni Milan Kundera odpovídá neustále, třeba svými eseji, ale jako bychom mu tady nechtěli rozumět. V tom, který se jmenuje Kdo je autor a najdeme ho ve svazečku Nechovejte se tu jako doma, příteli, přece mimo jiné čteme, cituji: "Zrod umění románu byl spojen se vznikem autorského práva a s jeho vášnivou obhajobou. Romanopisec a jeho dílo jsou jedno a totéž. Autor je jediný pán svého díla. On je své dílo." Konec citátu. Když odhlédnu od kriminálních pokusů o neautorizované překlady, je tu podle mého mínění následující problém. Každý překlad, i ten nejlepší, je určitým výkladem výchozího díla. Není to autentický román tvůrce, ale dílo překladatele. Žádný spisovatel na světě nemůže pochopitelně ručit za překlady svých děl do jiných jazyků. Ale Milan Kundera je přece spisovatel česko-francouzský, tedy logicky chce, aby české verze jeho francouzsky psaných románů, byly autentické. Proto si vyhrazuje jejich překládání pro sebe.
Tahle zdánlivá křivda na českém čtenáři má ovšem také svou druhou stránku: je dokladem, co pro Milana Kunderu české prostředí znamená, jaký význam mu přikládá. Vy se teď chcete zeptat, najde-li na překlad Totožnosti, Pomalosti a Nevědění někdy dost času.
A kdy to bude. Nevím. To je jeho tajemství a žádná překvapení nejsou dopředu vyloučena. Osobně jsem spíše skeptický. Jednou mi na podobnou otázku položertem odpověděl: "Mě strašně baví romány psát, ale vůbec mě netěší je vydávat. Kdybych mohl, nejraději bych si je psal jenom do šuplíku."
Ale nechci končit špatnými perspektivami. Vždyť v České republice ještě nikdy nevyšly romány, které Milan Kundera napsal česky v 70. a 80. letech minulého století. Život je jinde, Kniha smíchu a zapomnění, Nesnesitelná lehkost bytí. Co když nás právě tady čeká nějaké překvapení?
Tomáš Sedláček zmínil pokusy o nelegální překlady Kunderových románů do češtiny. Co o takových snahách soudí Robert Novotný?
"Na jednu stranu Kunderovi přátelé to zkritizovali jako svinstvo, na druhé straně byli lidé, kteří to obhajovali, jako třeba Jaroslav Hutka v Lidových novinách nebo někde... Ale já... já bych se vyhnul svému vlastnímu názoru a jenom bych řekl, že mám pocit, že je to naprosto přirozené. Že je chyba, že on nedovoluje, aby jeho knížky vycházely v češtině, takže stejně jako za bolševika se musejí shánět abych tak řekl pod stolem, a to že se někdo pokusil to přeložit, je naprosto přirozené. A nehledě na to, že Petr Zídek v Lidových novinách napsal, že je docela možné, že Kundera, velký mystifikátor, si to přeložil sám a strčil to i sám na ten internet. Což se nedá vyloučit."
10-09-2006, Vilém Faltýnek, Radio Praha ČR7