2024


  2023


  2022


  2021


  2020


  2019


  2018


  2017


  2016


  2015


  2014


  2013


  2012


  2011


  2010


  2009


  2008


  2007


  2006


  2005


  2004


  2003


  2002


  2001


  2000


  1999


  1998


  1997


  1996


  1995


  1993


  1990


  1989


  1986


  1984


  1981


  1980


  1979


  1978


  1977


  1976


  1975


  1973


  1971


  1970


  1969


  1968


  1966


  1965


SONG 69

Redakce časopisu MY 69, snad unášena doznívající a tříštící se vlnou tzv. angažovaných písní, které by rády byly českou verzí protest-songů, vyhlásila na podzim loňského roku soutěž o titul Song 69. Motto soutěže vybrali organizátoři z myšlenek G. K. Chestertona: "… Vzdor proti danému stavu, toto ustavičné úsilí změnit existující "rovnováhu", tato předčasná výzva mocným tvoří celou přirozenost a nejintimnější tajemství psychologického dobrodružství, které se nazývá člověk…"

Myslím, že kdyby chudák Chesterton sledoval spolu s naplněným divadlem Jiřího Wolkra finálový večer soutěže, byl by velmi rád, že je po smrti. Celý podnik měl totiž takřka ráz happeningu. Pokud jde o globální úroveň písní, kterou můžeme posuzovat jen na základě devíti písní finálových, je třeba říci, že byla s prominutím ubohá.. Jednou z našich četných iluzí je přesvědčení, že naše populární a taneční píseň si udržuje vysokou úroveň textu. Naprostá většina předvedených skladeb také na text kladla hlavní důraz. To však nic nemění na faktu, že právě text byl složkou nejslabší. Mimo soutěž se tohoto podniku zúčastnil K. Kryl, a když zazpíval na úvod půvabnou písničku o skládání blbých písní, měla jsem utkvělý dojem, že zpívá o většině zúčastněných skladeb. Autoři tzv. protest-songů si zřejmě myslí, že čím víc patosu, čím víc velkých a silných slov, tím větší protest a efekt. Zvlášť trapně vyzněla soutěžní píseň K. Hály a V. Fišera O věrném přátelství, jejíž interpretace postihla H. Talpovou.
Celý program večera byl pozoruhodnou směskou písní více či méně zavedených autorů v provedení více či méně zavedených zpěváků a písní těch, kteří do kamenných divadel přišli se svými kytarami bezmála z ulice.
U známých interpretů, zejména u J. Štědroně, lze ocenit alespoň jejich snahou o odvedení profesionálního výkonu. Eva Olmerová, první dáma československého jazzu, sice profesionální výkon neodvedla, ale v jejím zpěvu je tolik opravdové muziky a tolik prožitku, že jí divák rád odpustí všechny lapsy, jichž se dopustila a ještě asi dopustí.
Z celkové úrovně večera se vymykají dvě písně: Hutkův Hospodskej, jedna z jeho nejstarších písniček, a po zásluze vítězná skladba M. Palečka a M. Janíka Prasácký uřvanci. Hutka však zřejmě své soutěžní vystoupení absolvoval značně indisponován a zazpíval nad poměry falešně, proto se nelze divit, že jeho skladba nedošla v divácké anketě ocenění. Ve svém mimosoutěžním vystoupení podal už Hutka lepší výkon a lze jen litovat, že po rozchodu s P. Kalandrou mu chybí partner s lepším hlasem. Hutka totiž může zpívat jen určitý typ písní a často se mu stává, že přecení své hlasové možnosti. Je zřejmě rozhodnut nepřijmout styl pódiového vystupování, snaží se být stále stejný, jako když zpíval na Karlově mostě. Přáli bychom mu, aby z jeho tehdejšího zjevu nezůstaly jen odřené džínsy, aby se k jeho stále výborným textům přidalo ještě cosi navíc, co tvoří kumšt.
Také Janík s Palečkem přišli z Karlova mostu. Vypadají tak trochu jako členové americké skupiny Folk Blues Festival, která před několika lety navštívila Prahu - stejné hnědé svetříky, obyčejné kalhoty, jen jsou asi tak o padesát let mladší než veteráni amerického folk-songu. Člověku se ani nechce věřit, že to vlasaté a spíše chlupaté, co sedí na židličkách, může něco dokázat, ale stejně jako v případě amerických staříků, najednou hmátnou do strun a spustí, a je to muzika, a je to ppoezie. Paleček a Janík už pochopili nutnost stylizace, a ta jejich je především půvabná a snad jim dlouho vydrží. Příklad jejich textu ukazuje, že jemnost a poezie jsou podstatně sdělnější než kvasimonumentální patos.
Již zde padla zmínka o K. Krylovi, ze zpěváků tohoto typu došel zřejmě nejdál. Má co říci a říká to sevřenou formou bez zbytečného řečnění. Ví, že není času nazbyt, nýbrž namále. Kryl je někdo. A ani se mu nedivím, že se do soutěže Song 69 nepřihlásil.
Lístky na tento pořad stály i dvacet korun. A bylo plno. Obecenstvo je zřejmě ochotno platit i za polotovar. Je ovšem škoda a trochu hanba, že pořadatelé, když už volili tak "profesionální vsutpné", neodvedli více vskutku profesionálního fortelu.

    vzp