Zpíval písničkář Jaroslav Hutka
Návštěvníci koncertu, který se konal 5. února v Etnografickém ústavu Moravského muzea, měli vzácnou příležitost slyšet premiéru citlivých moderních úprav moravských lidových písní v podání autora LP desky "Stůj, břízo zelená". Jaroslav Hutka zpracoval nekonvenčním způsobem řadu balad ze Sušilovy a Erbenovy sbírky a některé vojenské, zbojnické a legendické písně; tyto úpravy můžeme právem považovat za kladný přínos k rozvíjení zpěvnosti patnácti- až pětadvacetiletého publika, starší ročníky nevyjímaje. Hutka totiž vytváří otevřené písňové struktury, dává přednost dvouveršovým strofám, jejichž jednotlivé řádky s melodicky přístupnou formou může každý posluchač samostatně zpívat. Jakmile se předzpěvák přesvědčí, že "sbor" již svůj zpěv a rytmus ovládá, zpívá jen úvodní verše a zbytek doprovází. Všichni posluchači tedy sami zpívají.
Zdánlivě jednoduchý postup je však dokonale promyšlený. Úpravy vycházejí z metrorytmického charakteru verše, jehož tempu se přizpůsobuje nápěv, který je někdy blízký folklórnímu tvaru, jindy se od něho odchyluje. Vznikají tak svérázné textové i melodické varianty, zvyšující estetický dosah lidového verše a nápěvu a v některých případech překvapivě odhalující jeho samotnou ideovou podstatu. Hutka harmonizuje a zpívá své improvizace tak dlouho, až dosáhne optimálního tvaru a ten pak dále reprodukuje.
Při výběru balad postupoval autor vpodstatě tak, jako kdysi jeho folklórní předchůdci. Dal se programově (tím se liší od naivního - insitního tvůrce) ovlivnit emocionální a myšlenkovou silou těch lidových písní, o nichž je přesvědčen, že mohou působit i na cit moderního člověka. V překrásných starobylých textech balad a některých legend (Vandrovali hudci, Nestarej se máti má, píseň o sporu duše s tělem...) se v Hutkově interpretaci ukázaly nové polohy lyrickoepické dějovosti, které někdy vzdáleně připomínají vystoupení guslarů nebo skazitelů. "Člověk nemůže existovat jen na povrchu hladiny současnosti," říká Jaroslav Hutka, a dodává: "mohu vám zazpívat písničku, kterou vyjadřuji svůj názor na současnost, písničku o které vím, že bude posluchači blízká: Každý posluchač může být zpěvákem."
Hutka se ovšem neomezuje jen na tradiční folklórní texty. Vedle vlastní písňové tvorby zazní v jeho podání i kramářské či dětské textu a nápěvy. Ve své tvorbě, která začala asi před desíti lety, šel od výtvarnictví k poezii a od poezie k hudbě. Když začal, byla pro něj folková hudba málo známým pojmem a dodnes k ní má přinejmenším rozpačitý vztah. Síla a společenské působení Hutkovy tvorby v socialistické současnosti spočívá v odkrývání a ovlivňování těch složek individuální lidské psychiky, které umožňují vzájemné kontakty lidí mezi sebou při společném zpěvu. Prostřednictvím upraveného tradičního textu nahlíží člověk současnosti do života minulých generací a pokračuje v rozvíjení jejich představy o vzájemné úctě lidí, o pravdě prostého člověka a nepravdě vykořisťovatele, o marnosti války za cizí zájmy a o její nespravedlnosti. A to vše přejímá posluchač nikoliv v deklarativních slovech, nýbrž doslova od srdce k srdci přímou cestou od aktivního zdroje inspirace k aktivnímu poslechu a další společné reprodukci.
2024