Během posledních třinácti let dostali čtenáři do rukou řadu knižních souborů písňových textů českých písničkářů - namátkou Jana Buriana, Jiřího Dědečka, Karla Kryla, Karla Plíhala a Vlastimila Třešňáka.
Chyběl mezi nimi Jaroslav Hutka (1947), který se rozhodl nejprve zpřístupnit své písně na řadě CD vlastního vydavatelství Samopal a teprve poté je vydat v tištěné podobě. Výjimku učinil jen u svazečku patnácti textů Slova & písně, který vydal jako svou členskou prémii v roce 2001 Spolek českých bibliofilů.
Hutka původně zamýšlel vydat své texty souborně ve zpěvníku spolu s notami a akordovými značkami. Nakonec ale přistoupil na nabídku nakladatelství Mladá fronta a vydal výbor ze svých textů jako 234. svazek edice Květy poezie. Nese název Pravděpodobnej svět.
Svazek shrnuje 64 textů z více než dvou set. Vybral je Vlastimil P. Fiala a patrně i on zvolil klíč k jejich řazení: v knížce jdou za sebou abecedně podle názvů. Výsledek není špatný, i když i řazení chronologické by mělo svou cenu. Ukázalo by, jak se Hutkovo psaní v období více než dvaceti let vyvíjelo a proměňovalo.
Ve svazku čtenář najde vedle těch nejslavnějších textů, které nemohly zůstat opomenuty (Havlíčku, Havle, Litvínov, Náměšť, Pravděpodobné vzdálenosti, Sokrates), i ty méně známé, ale podstatné: Hluboko tam ve vědomí, Možnosti člověčí, Pracující děvčata, Tady domov mám, U sklenky vína, Velké poslání nebo Zahrady radosti.
V několika málo případech zařadil Fiala i nepříliš výrazné texty. Škoda, že se kvůli nim v knížce nenašlo místo pro klíčovou Moderní dobu a pro další texty z exilu (Emigrace, Galicie, Sen), které patří k tomu nejlepšímu a nejpůsobivějšímu, co kdy Hutka napsal.
Škoda také, že takto významné knize nebyla věnována větší redakční péče: texty nejsou děleny do strof, což na řadě míst znesnadňuje četbu. Některá slova jsou zkomolena, mnohde je chybně užita interpunkce.
Ani tyto nedostatky ovšem nesnižují význam knihy. Hutkovy texty patří k tomu nejlepšímu, co čeští písničkáři dali české kultuře posledních třiceti let. Mnohé z nich lze stejně dobře poslouchat jako číst, mají hodnotu skutečné poezie.
Snad vůbec nejpozoruhodnější je skutečnost, jak jsou mnohé z nich dnes aktuální, ačkoli v době svého vzniku, převážně v 70. letech, pojmenovávaly zcela jinou společenskou situaci. Při čtení textů Litvínov, Abychom náhodou..., Koňské dostihy a řady dalších je možno si uvědomit, že to, s čím Hutka vede svou celoživotní při, je v člověku moderní doby přítomno všude: v Československu let sedmdesátých stejně jako v Nizozemsku let osmdesátých či v Čechách naší současnosti.
Zpívá-li Hutka: "Člověk přece není živ jenom z chleba/Život je vědomí, život je nálada/Život je radost a život je toužení/Pokrm je pro tělo a tělo je k umření", zní to dnes možná stejně pošetile jako před třiceti lety. A odpovídají-li mu lidé v písni Litvínov: "Kam bychom chodili, doma si sedíme/Máme televizi, a tak se díváme/Když program skončí, k spánku uléháme/Za byt a za stravu, za oděv děláme", může čtenáře z podobnosti těch dvou odlišných dob až mrazit.
Aby vzápětí došel poznání, že Hutkova zarputilého kladení těch stále stejně nepříjemných, základních otázek po smyslu lidského konání je dnešní české společnosti třeba jako soli.
Hospodářské noviny, 5.2.2004
2024