PÍSNIČKÁŘ JAROSLAV HUTKA URAZIL MINISTRA KARLA DYBU, KTERÝ ŽÁDÁ OMLUVU
Dne 15. března otiskl náš deník rozhovor s písničkářem a literátem Jaroslavem Hutkou s názvem - Bylo nutné makroekonomickým bagrem likvidovat lidskou slušnost? Na část textu, týkající se jeho osoby, zareagoval prostřednictvím svého právního zástupce ministr Karel Dyba, který žádá na našem listu omluvu. V dopise právního zástupce adresovaném redakci se píše:
Ve Vašem deníku z 15. března bylo otištěno interview s Jaroslavem Hutkou. Jsou v něm věty nepravdivé, svým obsahem urážející a zasahující do práva na čest mého klienta. Na straně 17 se mimo jiné uvádí, že "je tam pár lidí, o kterých si myslím, že by mohli bejt tak na prokurátora jako je… Dyba, to mám pocit, že jsou to opravdoví gauneři… A Dyba? Ten je úžasnej v tom, jak on rozpustí komunistickej a svazáckej majetek - a kam ty prachy přišly, nikdo neví. A bytová politika Dybova…? To jsou všechno průšvihy. Já ho nechci podezírat, že z toho něco má, ale vypadá to, jako kdyby z toho něco měl, protože je to postavený v zájmu těch, kteří prachy mají, a ne v zájmu těch, kteří ty peníze nemaj."
Žádám Vás v zastoupení svého klienta, abyste do jednoho týdne od doručení tohoto dopisu ve Vašem deníku uveřejnili omluvu tohoto znění: "V našem deníku, v rozhovoru s Jaroslavem Hutkou dne 15. 3. 1996, byly zveřejněny výroky, které jsou nepravdivé, zkreslené a zasahují do práva na čest ministra Karla Dyby. Uznáváme naše pochybení a ministru Karlu Dybovi se tímto omlouváme." Tento text by měl být uveřejněn na prvé či druhé straně Vašeho deníku. Prosím, abyste laskavě vzali na vědomí, že můj klient mě požádal, abych v případě, že nedojde k publikaci této omluvy, uplatnil jeho právo soudní cestou."
JUDr. Luboš Tichý, Praha
K reakci ministra Karla Dyby zaujal stanovisko Jaroslav Hutka, z něhož vybíráme:
Je ostudné, když se literát vyjádří nejasně. To se mi očividně stalo. Velmi se za to omlouvám a pokusím se to napravit. Právník ministra Dyby, JUDr. Luboš Tichý, totiž žádá kvůli mým výrokům Váš deník o omluvu, nebo dá tyto noviny k soudu…
Jelikož právník ministra Dyby ve své stížnosti uvádí neúplné citace, vrátím se k otázce a odpovědi tak, jak byla vytištěna.
Otázka: Je na politické scéně u nás někdo, kdo tě rozesměje, potěší nebo podráždí?
Odpověď: Upřímně? - Mně se tam dneska nelíbí nikdo. Pár je mi nějak a někdy sympatickejch, některý se mi líběj o hodně méně, ale že bych někomu dal razítko, že je mi sympatickej, tak takového tam nikoho nevidím! A pak je tam pár lidí, o kterejch si myslím, že by mohli bejt tak na prokurátora, jako je Igor Němec, Dyba, Benda, to mám pocit, že to jsou opravdoví gauneři. V resortu Igora Němce jsou mrtví - on má na svědomí asi 36 zabitejch Cikánů a x lidí, kteří skončili na drogách. To je jeho resort, kterej on řeší tím, že problémy odkládá, nesnaží se jim rozumět, pouští to. A to jsou aktuální problémy, teď aktuální! To je k uzoufání. A Dyba? Ten je úžasnej v tom, jak on rozpustí komunistickej a svazáckej majetek - a kam ty prachy přišly, nikdo neví. A bytová politika Dybova…? To jsou všechno průšvihy. Já ho nechci podezírat, že z toho něco má, ale vypadá to, jako kdyby z toho něco měl, protože je to postavený v zájmu těch, kteří prachy mají a ne v zájmu těch, kteří ty peníze nemaj. To samý je ministr Benda přes životní prostředí. Strana, kterou hájí, je ta, která má prachy. Nemá on taky z těch prachů něco? To mě hned napadne.
Tak toto je jedna otázka a jedna odpověď z celostránkového rozhovoru. Právník pana Dyby žádá do jednoho týdne otištění omluvy… Mně zmíněný rozhovor také nejde úplně pod fousy. Autor Jindřich Hásek vybíral z mnoha napovídaných slov jen to, co se jemu zdálo důležité, a jazyku nechal hovorovou formu. Češi mluví jinak, než píšou. Já bych raději přirozené mluvené slovo přepsal do spisovného jazyka. Slyšené hovorové slovo nezní vulgárně, zapsané na papíře ale vulgárně působí. Ale to je hlubší problém českého jazyka, a lingvisté, psychologové a historici k tomu mají co říci. Ale přesto přiznávám Háskovu novinářskému pojetí plnou legitimitu. Existuje nejen licence básnická, ale i novinářská.
Ale přece jen jde o obsah. Samozřejmě jsem se nechtěl dotknout Karla Dyby. Nic o něm nevím, neznám ho, a jediné, co jsem se dočetl o jeho soukromí je, že jeho manželka pracovala ve firmě, která shodou okolností měla stejný název jako firma, která ve velkém čachrovala s topnými oleji. Víc nevím. V rozhovoru mi šlo výhradně o pana Dybu jako veřejnou osobu ve funkci ministra hospodářství. A zde je kvůli jasnosti potřeba si udělat pořádek v pojmech:
Ministr je funkce povinně placená veřejností. Má to demokratickou logiku. Když vláda v parlamentním systému vzniká z tajných voleb, tak má pak každý občan povinnost ji platit. Proto je pak vláda odpovědná občanům, a ne voličům, protože se neví, kdo ji vlastně zvolil. Tajnými volbami zvolená vláda je vláda každého občana. To je smysl demokracie. A občan si platí vládu jako službu, a když se občanovi zdá, že jím placená služba funguje špatně, kritizuje ji. Víc ani dělat nemůže. Advokát pana ministra se mýlí v tom, že by mé výroky mohl ministr Dyba cítit jako urážlivé. Uražen se cítím já jako občan způsobem, kterým pan ministr Dyba řídí svůj resort. Jde o rozpuštění komunistického a svazáckého majetku, o bytovou politiku, o monopol Telecomu a těžení zlata.
Liberálně i regulačně zamotaná politika bydlení by chtěla samostatný článek. Tedy jen pár postřehů. V roce 1995 byla v Česku nejnižší porodnost od dob, kdy se zde porodnost sleduje, a to je více než dvě stě let. Když mladí lidé, vychovávaní civilizovaně, nemají kde bydlet, tak nebudou zakládat rodinu. S výmluvou na liberální všemocnost trhu se stát sice zbavil pocitu odpovědnosti za bydlení občanů, ale fakticky tuto základní lidskou potřebu předal do sféry mafiánství, korupce a vydírání. A zde vidím přímou odpovědnost ministra Dyby. Bydlení je základní potřeba člověka. Člověk se nemůže rozhodnout nebydlet. A kvůli majetným není třeba bytovou politiku dělat, ti budou bydlet i bez ministerstva.
Komunistický a svazácký majetek: Za bolševismu podnikaví komunisté a svazáci zabrali podstatný majetek a začali s ním hospodařit ke svému osobnímu prospěchu. Část tohoto majetku si tehdy přivlastnili "legálně", a to jim v rámci sametového opojení právní kontinuitou nebylo zpochybněno.. Ale část tohoto majetku z nepořádnosti a z pocitu, že jsou zde na věčné časy a nikdy jinak, používali pirátsky. Tento majetek byl polistopadovým režimem zabaven a nastaly rozpaky, co vlastně s ním, protože k němu byli stále připojeni jeho samozvaní hospodáři. Během prvních dvou let razpadávané federace se podařilo velkou část tohoto majetku zašantročit. Zbytek, ale ještě v hodnotě několika miliard korun, byl převeden k vyřešení pod Dybovo ministerstvo hospodářství. Může někdo říct, co se s tím majetkem stalo? Já mám za to, že byl rozkraden. Může mi pan ministr dokázat, že tomu tak nebylo? Nebo to musím dokazovat já?
Monopol Telecomu: K čemu je ministerstvo pro hospodářskou soutěž, když se nějaké firmě udělí monopol? Teď nevyčítám, že ředitelé tohoto zařízení mají měsíčně čtvrt miliónu jako plat. Teď mi jde o princip, že monopol je v této zemi nezákonný, protože se velmi dobře ví, že monopol v otevřeném hospodářství je zhoubnější než státní podnik za ekonomicky sešněrovaného totalitarismu.
Těžení zlata: Pro stát prodělková záležitost. Zlikvidování ekologických škod bude stát víc, než bude příjem státu z tohoto zlatokopectví. Tedy proč se to děje? Nebo snad nelegální příjem státních úředníků tuto nelogickou škodu vyváží? Když státní aparát a vláda namá zájem, tak je korupce samozřejmě nedokazatelná. Tuto zkušenost mám já a většina obyvatel této země…
Na závěr si musím ale jako občan přece jen ještě postesknout. Je mi stále nejasné, v tomto mladém Česku, jak vlastně platí zákony. Komunistická strana, která zde vládne mezi lety 1945 až 1989, byla zákonem vyhlášena za zločineckou organizaci. Pan Dyba býval jejím členem. Plyne z toho něco? A nebo to znamená, že nejvyšší zákonodárný orgán, náš český parlament, je pouhý kecal? Nevybočovalo by to z české tradice, protože autor libreta Prodané nevěsty - Karel Sabina - byl jedním z největších udavačů v české historii, přesto už navěky budeme s kulturním požitkem poslouchat jeho nesmrtelná slova: Proč bychom se netěšili, když nám Pánbůh zdraví dá…
Na úplný závěr musím podotknout, že ministr Němec a ministr Benda zatím omluvu nežádali. Možná rozhovor nečetli a nebo se jim zdál dostatečně jasný. Ale moje ochota věci upřesnit zůstává. Je totiž skutečně velmi důležité se vyjadřovat jasně.
Jaroslav Hutka
13. 4. 1996 Plzeňský deník
2024