Z písničkáře Jaroslava Hutky, který na podzim roku 1989 vystupoval na Letenské pláni proti diktatuře komunistické strany, se postupem času stal velmi tvrdý kritik české demokratické politiky. Říká, že je tak znechucen, že ani nechce chodit k volbám.
Začal jste v poslední době navštěvovat Francouzský institut. Budete zpívat francouzsky?
Na nějaké extra koncertování to zatím nevypadá. Ale dostal jsem se díky tomu v Praze do úplně jiného světa. Je to svět cizinců, ten mi tady doma začal chybět. Začal jsem mít i chuť jezdit zase ven, tam domů, do Evropy, kam stejně patříme. Tisíc let jsme tam bydleli. Nechápu, když to poslouchám, že podle průzkumů veřejného mínění nechce jít pětašedesát procent Čechů do Evropské unie. Chtěj dál žít v tom sibiřském vyhnanství, do kterého nás bolševik po válce vyobcoval?
Jak si vysvětlujete tak vysoké číslo?
Já nevím. Je to nejspíš tím, že ti Klausové straší a lžou, jaké nám to přinese nevýhody. Jenom oblbujou ty, kteří nevědí, která bije, kterým se stýská po okupačním pořádku. Je to jakási česká protektorátní mentalita.
Václav Klaus vám hodně leží v žaludku, že?
To jo.
Z jakého důvodu? V době Občanského fóra jste si ho vážil.
V době OF jsem o něm nevěděl. Zaregistroval jsem ho až jako ministra financí a šéfa odštěpené ODS. Sympatický mi nebyl, ale věřil jsem, že aspoň rozumí ekonomice.
Dnes už jí snad nerozumí?
Ekonomika souvisí se slovem šetření, a tomu zřejmě nerozuměl nikdy. Zná jen cosi jako politickou ekonomii a používá ji k osobním zájmům svým a té své party. K mocenským ambicím. A to s jakoukoliv spořivostí nemá co dělat. Klaus je pro mě představitelem celé té tíže postkomunismu. On není krokem do demokracie, té lidovlády, přísně kontrolované dobrovolně dohodnutými zákony. Ztělesňuje jen další fazi bolševismu, který se transformoval do nových podmínek, mutoval po převratu.
Chcete říci, že ho považujete za novodobého bolševika?
Tak nějak bych to formuloval. I přesto, že kolem sebe mává jednou liberalismem, jednou pravičáctvím a jednou konzervatizmem. Podívejte se na toho jeho Jakla, na toho bejvalýho zpěváka! Mimochodem, ten kdysi hrával moje písničky. Jaklovy poslední projevy, to je pustá ideologická demagogie, tentokrát na kapitalistické téma! Téměř bych si při tom vzpomněl na nějakého Goebbelse. Chytrý, bystrý mozek v oddaných službách svého mistra. Tedy v malých českých poměrech.
Zní to dost drsně. Nebojíte se, že byste zase mohl jít před soud, jako když jste Karla Dybu nazval gaunerem?
V Čechách soudy bohužel přijímají žaloby na ochranu politiků. Vlci jsou tu dobře chráněni před ovečkami. Čtvrtého prosince jsem byl předvolán na další stání s Dybou, ale shodou okolností v tentýž den a v tutéž hodinu jsem byl na jiné místo Prahy předvolán jako svědek v trestním řízení proti Obzinovi, bývalému bolševickému ministrovi vnitra. To je milá shoda okolností, ale tentokrát dostal Obzina před Dybou přednost a Dyba to určitě pochopí, když byli členy té samé partaje.
Myslíte, že se Klaus stane prezidentem?
Doufám, že ne, ale možné to je. Prezidenta volí jen ty naše dva parlamenty, takže lze logicky očekávat, že se sociální demokraté a ODS na Klausovi dohodnou. Problém je, že obě komory parlamentu jedou strašnou kabinetní politiku. Většina hlasovaní je dohodnutá předem. Parlament nehraje otevřenou hru. Takže my budeme jen pasivně čekat, jak si tam spočítají hlasy. Říká se, že není víc kandidátů, ale ono jich víc je.
Kdo je podle vás horkým kandidátem na prezidenta?
Já myslím, že Pithart by jim klidně mohl být. Moc jsem o tom nepřemýšlel, ale určitě by se jich u nás našlo více. Prezidentské křeslo, to u nás není žádné božské postavení. Mohlo by se samozřejmě stát totéž co na Slovensku. Že bychom byli na čas bez prezidenta. Ale poslanci jsou snadno vydíratelní, takže se už v zákulisí nějak dohodnou. My dáme hlas Klausovi a vy nám za to dáte tohle a tohle.
To je celkem běžné politické jednání.
Ale hlavně je to princip oposmlouvy, která tu není poprvé. Přišel s tím už Havel, když vyvinul tlak na Zemana, aby podpořil Klause v jeho tehdejší menšinové vládě. Zeman za to dostal křeslo šéfa parlamentu... Je to pořád totéž.
Říkáte, že za všechno může Václav Havel?
To neříkám, ale v tomto případě jim dal použitelný návod, jak na to, a oni v tom pokračují.
Podle vás by prospělo naší zemi, kdyby tu byl klasický prezidentský systém?
V první fázi by to určitě přineslo zmatek, protože zdejší mocenská struktura na tohle není připravená. Ale určitě by to šlo. Všechno jde, na čem se lidé dohodnou. Ale to je jedno, jaký systém máme, důležité je mít ve vedení osobní, nikoliv anonymní odpovědnost. Když nikdo nemusí z ničeho skládat účty, je to bezvládí. Spíš bych byl pro to, aby u nás byl zachován dosavadní systém, s tím, že by se prezident volil přímo. Politici se bojí, že by prezident měl příliš silnou autoritu. Ale to je přece nesmysl. Prezident by měl takovou moc, jakou by mu dávala ústava.
V čem vidíte hlavní plus přímé volby?
Parlamentu by byla odebrána další možnost kšeftaření s hlasy. Člověk, který by kandidoval na prezidenta, by se musel před lidmi jasněji prezentovat.
Neměl by větší šanci člověk, který disponuje velkými finančními prostředky a může si dovolit předvolební megakampaň? Bylo by lepší, kdyby místo politických obchodů rozhodovaly peníze?
To je otázka... Pak už se jen můžeme spoléhat na voliče, že se nedají úplně zmást. Ale radši bych riskoval, že do všelidového hlasování půjde někdo s prachama, než to hokynářství v parlamentu. To dělá z té delegované demokracie naprostou frašku.
Jste ještě příznivcem ODA?
Už ne.
Ale byl jste?
Ano, byl.
Dnes nejste příznivcem žádné strany?
Ne.
Chodíte volit?
V minulých parlamentních volbách jsem nebyl. Sice jsem se na volby z Francie vrátil včas, ale když jsem se zamyslel nad tou nabídkou... Původně jsem si myslel, že budu volit Unii svobody. Ale stav téhle partaje v době voleb mi taky vzal chuť. Víte, ono existuje holandské přísloví, že nevolit je taky volba.
Za půl roku také nepojdete volit?
Ještě nevím. Momentální stav je takový, že nejspíš ne. Naše politická scéna, to je taková prázdnota.
Volíte velmi pasivní přístup. Když se vám nic nelíbí, také byste mohl do politiky sám vstoupit.
To ne. Já jsem písničkář a literát. Do placené politiky nepatřím.
Netroufáte si?
Asi bych na to zákulisí neměl žaludek. Ale musím říci, že pro mě byl nadějný moment, když se předsedkyní Unie svobody stala Hana Marvanová. Jenže! Jedna věc je, jaká je ona osobnost, druhá pak, že ona je tam stejně tak nějak podivně zabetonovaná Ta partaj je mizerně založená a dodnes není jasné, jak je vlastně myšlená.
Z politiků se dobře znáte s Václavem Havlem, s nímž jste se dokonce po sepsání Charty 77 koupal nahý ve Vltavě. K jinému politikovi takhle blízko nemáte?
Vzpomínka by naznačovala, že jsme bývali s Havlem velmi blízcí kamarádi, jenže proběhlo také čtvrt století na to, abychom se sobě vzdálili. Ale před dvěma lety při náhodném setkání ještě pořád věděl, že jsem Jarda, a nechal si říkat Vašku. Pouze asi po hodince povídání, téměř jako za stara, mi pak bylo teskno z toho, jak moc bezmocného se převrátila na bezmoc mocného. Ale Havel přece jen s sebou nese nějakou noblesu.
Ptala jsem se na nějakého dalšího politika...
Pak je tady ještě politik bez noblesy a to je také bývalý kamarád. Miloš Zeman. Začátkem devadesátých let na nějaké akci, když jeho hvězda začala vycházet a moje zapadat, mi při jedné vládní estrádě připomněl, že si tykáme, protože jsme kamarádi ze sedmdesátých let. Popsal mi naše tehdejší setkání, jakýsi nekonečný rozhovor, který po zavření všech hospod pokračoval do rána u mě doma na Vyšehradě, kde jsem měl ještě dvě flašky vína. Zeman mi ten byt s visutou postelí, na níž přespal, popsal do přesných detailů. Pochopil jsem, že se to opravdu stalo a že jsme s Milošem asi vážně kamarádi. Pak uběhlo několik let a setkali jsme se jako kuřáci u stojacího popelníku na závěr koncertu k pátému výročí Krylovy smrti. To už byl předsedou vlády. "Jak se máš, Miloši?" optal jsem se. "Dobře. A jak se máte vy?" Velmi okázale mi zavykal. Ochranka mu v té chvíli trochu kýčovitě donesla skleničku becherovky. Zkusil jsem ještě chvíli tykání a připomněl jsem mu tu vyšehradskou příhodu. Už si, chudák, nějak nevzpomněl, uzavřel to obecně, že se holt lidé občas setkávají. Ale tři ministři jeho vlády si ještě docela zřetelně pamatují, že jsme se znali, takže to není úplně ztracené. Až se stanu stromem, tak mě Miloš znovu obejme.
Jste znám jako takový národní kverulant. Najdete něco, co byste dokázal pochválit?
Je tady jakýsi vývoj. Jasně je vidět, že společnost se kamsi pohybuje. Dopředu a nezávisle na té politice. V něčem mi to připomíná šedesátá léta. I tehdy vývoj odněkud šel, něco se dělo, vláda všechno stíhala se zpožděním, přizpůsobovala se společnosti. To nyní cítím také. A má to svoji logiku. S Evropou už víceméně spojeni jsme. Třeba v podnikání. České území není tak závislé na stavu české vlády a na stavu české politiky. Už jsme se naštěstí zařadili do širšího proudu. Nedávno jsem se v televizi díval na jednání Senátu o problému neonacismu. Naši politici to začnou řešit ve chvíli, kdy už je to tady tak rozšířené! Je to taková dubčekovina, at se stane dobré, nebo špatné, přijít k tomu, až když už to je.
Zase jste skončil u nadávání.
Ale češti politici jsou se vším pozadu! Možná jen politikaří a fakticky politiku ani dělat nechtějí. Česká společnost na tom naštěstí zdaleka není tak mizerně jako česká politika. Možná se dnes začala projevovat pozitivně ta dlouhodobá schopnost přežívání.
Tomu říkám posun v myšlení. Ještě před čtyřmi lety jste hlásal, že končíte se zpíváním. Že začnete až ve chvíli, kdy se naše společnost přestane sytit západním brakem.
Opravdu jsem to takhle řekl? Zní mi to trochu jako novinářská latina, abych se vám vešel tam, kde mě chcete mít. Nevadí. Ale od doby mých padesátin se hodně změnilo. Samozřejmě tu zůstává i nadále část lidí, která si postkomunismus žádá a podporuje ho. Ale něco se tu děje. Jen to ještě neumím popsat.
autorka je redaktorkou časopisu Týden, prosinec 2001
2024