Co říct ke klasikovi, jenž před více než třiceti lety začínal spolu s ostatními klasiky (s nimiž později sdílel členství v proslulém sdružení Šafrán) na Karlově mostě, pak vydal dvě desky a byl odejít do emigrace, aby se triumfálně vrátil přímo na místo, kde se „tvořily dějiny”, na Letenskou pláň, kde hrál pro půlmilionový dav? Tak všechny tyhle časy jsou pryč.
Vandrovali hudci je album vydané ve druhé ze zmíněných etap, přesněji v roce 1976, Supraphonem a sběratelé si pro ně navzájem trhali ruce po celá osmdesátá léta. Jedná se o logické pokračování (nedávno znovu vydaného) alba Stůj břízo zelená, opět tedy jde o lidové písničky ze sbírek nejen Františka Sušila, ale i K. J. Erbena a Františka Bartoše v podání Hutky za doprovodu kytaristy Radima Hladíka a slovenského rockového basáka Fedora Freša (např. Fermáta), který brnká na basovou mandolínu. Myslím, že nikdy nemůže být doceněna služba, kterou Jaroslav Hutka poskytl české (a zejména moravské) lidové písni. Z folklóru, který by za jiných okolností asi dávno upadl v naprosté zapomnění, se pro sedmdesáté a osmdesáté roky stal jeden z výrazů ne zcela tichého odporu ne úplně mlčící menšiny. No, co on s tím chudák bolševik taky měl dělat, když se jindy oním lidem a jeho folklórem tak oháněl? A tedy i tahle deska se stala nejpozději po Hutkově nedobrovolné emigraci výrazem rezistence. Dnešní pohled (a poslech, hlavně) je pochopitelně jiný, nicméně sentiment mi brání v objektivním posouzení, čemuž napomáhají i bonusy, z nichž prvním je jedna z nejznámějších Hutkových písniček Pánbů na poli, jenž se na původním vydání LP neobjevila, přestože byla za tímto účelem natočena. Ostatní přidané kousky jsou z jeho vlastního archivu a částečně i z jeho autorské dílny a doplňují, stejně jako spojovací slovo, archiv sběratele o dosud těžko dostupné. Zejména „Minulost mává nám” stále způsobuje mrazení v zádech, což obávám se svědčí o její aktuálnosti. Základní album bylo natočeno v šestasedmdesátém v Brně a bylo druhým a posledním, které Hutkovi před exilem vyšlo.
Když už tedy jeho vlastní vydavatelství bohužel zkrachovalo, je dobře že se o připomínku Hutkovy tvorby stará Bonton.
Hodnocení:*****