2024


  2023


  2022


  2021


  2020


  2019


  2018


  2017


  2016


  2015


  2014


  2013


  2012


  2011


  2010


  2009


  2008


  2007


  2006


  2005


  2004


  2003


  2002


  2001


  2000


  1999


  1998


  1997


  1996


  1995


  1993


  1990


  1989


  1986


  1984


  1981


  1980


  1979


  1978


  1977


  1976


  1975


  1973


  1971


  1970


  1969


  1968


  1966


  1965


  Rozhovor s Jaroslavem Hutkou

  Slava, popularita...Oboji tesi a nekdy snad i obtezuje, pomine, znovu se objevi, ale uz tesi mnohem mene...Pouzil byste techto par slov jako Vase motto?
  Tak to jenak obecne vypada. Clovek samozrejme nesmi nikdy zapomenout na to, co bylo na zacatku, ze to byla touha neco sdelit, nikoliv se predvadet. Ale uspech umi byt zradny. To je pak potreba byt vdecny za kazdou studenou sprchu. To aby se clovek zase rozpomenul. Tedy tech sprch jsem mel trochu vice nez uspechu, ale je to tak lepsi. Cloveka pak bavi vic zivot a je ke svemu okoli vsimavejsi. Ti neosprchovani videji jen sami sebe.

  Slavnym ceskym pisnickarem byl velice davno pan Karel Hasler. Oba jste se znelibili rezimu, protoze jste svymi pisnickami proti nemu brojili. Vidim v tom urcitou kontinuitu...
  Neni to zase tak velice davno. Hasler mohl byt klidne mym tatou. Ale Hasler byl jako pisnickar slavnejsi nez ja, to byla skutecna hvezda, ale mel tragickou smulu na horsi rezim, ktery ho nechal zavrazdit. To ja jsem se potykal uz jen s rezimem, ktery byl v rozkladu a upadku. Pouze otravoval a nakonec mne vystipal do emigrace. Ale vratil jsem se a zazil jsem pad toho rezimu. To clovek ani nedomysli, jake to bylo stesti. Prezit takovy rezim je nadherne, ale je to jen stesti. Narodit se o dvacet let drive, tak bych jako pisnickar ty padesaty leta neprezil.

  Na vlastni kuzi jste okusil co znamena slovo "emigrace". Cim pro Vas byla?
  Emigrace je cosi jako zdrcadlo z popletene pohadky. V tom zrcadle clovek vidi prostor a velky a zajimavy svet, ale stoji pred nim zoufale a naze sam v tesne a zavrene mistnosti. A trva mnoho let, nez se to nejak sladi. Ale sladit to nejde nikdy uplne. Clovek zustane cizincem naporad. V emigraci clovek sice objevi svuj domov, sve detstvi, a i to, cemu rikame narod, ale je uz mimo to, co si tak hluboce uvedomil. Uvedomil si to sice priserne intenzivne, tak jak by to doma nikdy nedokazal, ale to doma uz nema. Je to zivy sen, jenze se z nej nejde probudit, clovek s nim proste zije sam v prostredi, ktere o tom snu nic nevi. Ale navrat pak do toho domova take neni snadny. Ja jsem navratilec, ktery mel to vyjimecne stesti, ze o mne lidi doma stali a vitali me, ale stejne mi to trvalo mnoho let, nez jsem si zase zvykl a neni si uz mozne zvyknout uplne. Ta jina zkusenost, ten pohled zdalky na nedostupny domov clovekem tak otrese, ze uz to neni nikdy co to bylo. Kdyby bylo Cesko pristupnejsi navratilcum, kdyby tech navratilcu zde mohlo zit vice, treba by se to zmenilo, treba by ta zkusenost sla nejak sdelit, ale Cesko je uzavrene a tak zase clovek zije s nejakym snem o kterem to okoli nevi. Ale na druhe strane jsem za tu emigracni zkusenost vdecen. Zadny mistni buran, a ze jich je zde od obrozeni pozehane, me nebude uz poucovat o tom, jak vypada ten svet za Sumavou a jak je pro nas nebezpecny. Dnes jsou pro Cesko nebezpecni pouze Cesi, co nikdy tu Sumavu neprelezli, ale vypada to spis na generacni problem. S mladochama si v techto otazkach rozumim. Problem je vetsinou jen s tema od ctyriceti nahoru, co se odsud nikdy nehli a nejak nasakli tou bolsevickou hnilobou.

  Opustil jste jeden rezim (komunisticky), vratil se do svobodne zeme, kde byl nastolen po vice nez ctyriceti letech rezim kapitalisticky. Jakych zasadnich promen jste se stal svedkem?
  No, byl jsem svedkem tech vsech naprosto nejzasadnejsich promen. Politickych i ekonomickych. Vsechno se naprosto zmenilo, tedy krome lidi, kteri jsou porad ti sami, jaci tu byli. Ale jsou tu i dobri lide, ale jelikoz byli v mensine i pred tim, tak jsou v mensine i dnes a ten prvni naval svobody to ulehcil hlavne tem darebakum. Ti se chopili svych chamtivych sanci a meli k nim vice prilezitosti nez za bolsevika. Okamzite ovladli politiku i ekonomiku, moc a penize, ale nevidim to dnes uz zase tak pesimisticky.
  Svoboda je vetsi prostor, nez ktery umi ovladnout gauneri. Sobec se umi na svobode sice dobre prizivovat, ale zustane v ni pouze malym sobecnym hlupakem, ktery je z toho nakonec nestastny a neumi si sam se sebou poradit. A my ke svobode skutecne smerujem. Jen jsem si to predstavoval trochu rychleji, ale to byl muj omyl. Ovsem muj nejvetsi omyl byl, ze jsem si myslel, ze ten rezim nikdy nemuze padnout, tedy prinejmensim, ze ja to uz nezaziju. Dodnes mi ten pad ale neni uplne jasny.
  Obcas take myslim na to, ze to vsechno je jen dalsi mutace bolsevismu, ale to je blbost. Neni duvod ke skarohlidstvi. Jen clovek musi byt trpelivejsi a nekompromisnejsi a to nekdy boli.

  Svymi pisnickami jste oslovoval zejmena mlade lidi. Mate pocit, ze i dnes jim mate co rici a ze Vam stale naslouchaji?
  O ty mladochy nemam vubec strach, tedy o tu myslici "mensinu", na ktere ale vyvoj a vse ostatni zalezi. Byli sice lapeni do tech sladkych pasti komerce, ale to uz se jim zacalo prejidat. Ale mladej clovek musi vsema tema breckama projit, to patri k dospivani. Vsichni to mame za sebou a nenechava to ani zadne vazne stopy, kdyz jde cloveku skutecne o zivot. Tragicke je pouze, ze kdyz tim projdou a zase se ohlednou po starsi generaci, aby tam nasli neco smysluplneho. A pokud to nenajdou, tak to muze byt pro ne rana a to je uz problem odpovednosti nas starochu. Jestli mame neco duveryhodneho k ukazani. Pokud jo, tak oni si to najdou uz sami. Tak to bylo vzdycky. Jestli po rodicich najdeme nejake stopy, kterych si muzeme nějak vazit. Kdyz to pom pubertalnim probuzeni zjistim, ze nemohu znovu k rodicum zpatky prilnout, ci k te generaci rodicu, alespon k nekomu z nich, tak jsem ve svete skutecne sam. Vzdyt i vira v Boha je hledani te lasky rodicu, na ktere se mohu spolehnout, tedy alespon na jejich charakter a lasku. A to se nas tyka v jakemkoli veku a tech mladych obzvlast. Ti mladi potrebuji od tech starsich mozna jen lasku a duveru, zbytek uz si najdou sami. Poucovani od tech, kteri si sami s zivotem nevedeli rady, je na houby.

  Pri sve nedavne dovolene jsem se v Praze zucastnila demonstrace, pri niz pan Cibulka varoval pred jakousi zhoubou soucasne vlady. Maji lide zajem o radikalni zmeny nebo jsou vesmes apaticti?
  Nechtit radikalni zmeny nemusi znamenat byt apaticky. Cesko ale uz zadne radikalni zmeny nepotrebuje a ani by je neuneslo. Ta radikalni zmena uz byla pred dvanacti lety. Cesko potrebuje ted tu zmenu si plne uvedomit a nejak ji dotahnout do konce. Dalsi radikalni zmena by zase nahrala jen tem darebakum. Ten prostor svobody uz tu je a zadnym prasknuti bice by se nezvetsil a styskat si nad chybami, ktere nebyly napraveny pred dvanacti lety, uz nema cenu. Tehdejsi neschopnost se dnes uz nenapravi a ani privatizacni kradeze uz nikdo nedohleda. Ne, ze by mne to nemrzelo, ale co s temi lonskymi snehy? Proste uz roztaly. Dulezitejsi je nenechat si projit dnesni sance mezi prsty.

  Krome skladani pisnicek take rad malujete. Cim byvate obvykle motivovan k jednomu a cim k druhemu?
  Kdyz se jednou pustite vazne do umeni, tak je vlastne jedno, jestli jsou to slova nebo barvy. Vsechno jsou to jen odrazy duse, a kdyz to clovek dokaze slovy, je srozumitelnejsi, ale pro autora je to vlastne totez. Kdybych ale skutecne maloval, tak jak jsem to vzdycky chtel, tak bych byl malo mezi lidmi a publikum, ktere prijde na vernisaz neni to publikum, ktere prede mnou sedi, kdyz zpivam. Ale je pravda, ze ted jsem si posledni leta trochu te samoty uzil. Po navratu z emigrace jsem s prekvapeni zjistil, ze jsem sice jakoby slavny, ale nikdo mi nechtel vydat me pisnicky. Ti novi manazeri odchovani starym rezimem se mnou nechteli, a stale nechteji, mit nic spolecneho. Z chamtiveho komunismu se dostali do chamtivého kapitalismu. Představa se stala skutečnosti. Touzili po penezich a ted je mohli nadelat, primo a bez problemu s obsahem toho, co se prodava. Cisty kseft. A to ja tak cisty kseft nejsem. Tak jsem si to vsechno nakonec zacal vydavat pouze sam a to znamenalo sedet hodne sam v atelieru a naucit se vsechno, co s tim souvisi. Ale zase jsem nezavisly. Da se to najit na strance www.hutka.cz a je tam i cela moje literatura. Je to usmevne, ale o svou svobodu jsem dnes neprisel diky pocitacum a internetu. Dokonce jsem poslal i do Australie nejaka ta sva cedecka. Ale nechci koncit obchodnicky. Clovek sice musi z neceho zit, ale to neni to, proc clovek zije.

  Nastal novy rok a na jeho zacatku byva zvykem, ze lide si davaji urcita predsevzeti, delaji plany, premitaji o svych pristich krocich. Mohla bych znat trasu kroku Vasich?
  No, mam plan, ze mimo svych cedecek si zacnu ted sam vydavat i sve knizky. Vratim se ke sve holandske edici Sebetlac. To je takove to prakticke, ale je to zaroven navrat k tomu, jak jsem to vzdycky delal. Ted je to akorat snadnejsi, ze mi to zadny rezim nezakazuje. Ale skutecne "duchovni" predsevzeti nemam. To uz mnoho let. Tedy krome toho predsevzeti, ktere se ale netyka zadneho konce a zacatku roku. Je to jakasi snaha zustat stale tim samym a stejnym. Zivot je jen jeden a ja ho nebudu menit za zadny jiny. Blba na zivote je ovsem ta smrt. Ted uz to zacina byt i docela aktualni tema. Ja sice na pohrby nechodim, ale kamaradi to zacinaji balit a to se do zadnych planu vubec nehodi. Smrt prijde vzdycky nejak nevhod a nejak v tom nemame ani na vyber a ani se nas nikdo na to nepta. O smrti vim uz od mladosti, ale jeste jsem se s ni nenaucil nejak pocitat, pritom ona je to nejdulezitjsi, co nas v zivote ceka. To je jedina vec, ktere se nevyhneme...no to asi neni nejlepsi konec rozhovoru, ale proc vlastne ne? Byl to prijemny rozhovor, i kdyz vytukavany na klavesnici bez hacku a carek, a vypil jsem u nej na druhem konci sveta lahev vina, co jsem si privezl nedavno z Francie a najednou jsem na konci...ale uzil jsem si to. Tak ať vam ti klokani pekne skakaj.