Velké desky
Myslím, že aktualita byla dost rozsáhlá a poměrně nezvyklá, a místa už nám také příliš nezbývá, tak se budeme zabývat jen jednou jedinou velkou deskou, která má krátký název ŠAFRÁN. Jistě všichni znáte výrok, že se s něčím musí nakládat jak se šafránem. Tím chtěl historický autor zřejmě naznačit, že šafrán je vzácné koření, kterého je vždycky málo, a za starých časů se dokonce vyvažovalo zlatem. Šafrán se jmenuje sdružení folkových autorů a zpěváků, kteří si dali za úkol být v záplavě a občasné šedi populární hudby jakýmsi kořením. Myslím, že SUPRAPHON udělal moc dobře, když vydal desku právě s těmito zpěváky, i když nahrávky (ne vinou Supraphonu) nejsou vždy nejpovedenější. Folkoví zpěváci zpívají samozřejmě jinak než třeba Karel Gott a nikdo od nich jeho hlasovou dokonalost ani neočekává. Jde jim totiž o něco jiného. Ve svých písních jdou po humoru nebo po jistém filozofickém vyjádření. Přesto se domnívám, že by jejich myšlenky nebyly nikterak znehodnoceny a humor nezkysl, kdyby kupříkladu jeden z účastníků desky Petr Lutka lépe ladil a vyslovoval. Myslím, že by desce prospělo, kdyby byla nahrána přímo v prostředí, kde tito zpěváci vystupují, než v neosobním přetechnizovaném studiu. Tyto drobné výhrady však neubírají desce na ceně a jistě stojí za to si ji poslechnout. Na desce jsou zastoupena známá jména z této oblasti. Dáša Voňková zpívá a doprovází na kytaru svoje Vyhozené blues, Jaroslav Hutka opěvuje město Náměšť, již citovaný Petr Lutka zpívá humorné příběhy Jiřího Zycha Blues o žravý slepici, Červotoče a jiné. Kromě Vlasty Třešňáka zde najdete nejbásnivější typ z této společnosti - Vladimíra Mertu, o jehož Písmenkové lásce jsme si říkali kdysi v předmětu Malé desky. Vladimír Merta, který je vystudovaný architekt a čerstvý absolvent FAMU, je navíc autorem fotografií i grafické úpravy celé obálky. Tak vám přeji, abyste se Šafránem příliš nepřekořenili, neboť se ho má užívat jako šafránu.
těším se na další setkání s vámi. Váš bakalář deskových umění PAVEL VRBA