Jarrrdo, to není koncerrt...
Český písničkář Jaroslav Hutka přivezl na svůj koncert do kavárny Café Terasy v Železnici ve čtvrtek 11. května i výstavu svých linorytů a rozpovídal se o jejím vzniku. Může za to sbírka Františka Sušila Moravské lidové písně z poloviny devatenáctého století. Ta mu učarovala. Písničky z ní zpívá a v roce 73 udělal osm linorytů jako ilustrace s vloženým textem.
„Mám jiný pohled na moravskou baladu. Ta je prošvihnutá pentličkami, malíři jako je Jožka Úprka, Karel Svolinský. Podle mne nejsou těmi pravými lidovými písněmi Rožnovské hodiny. To je snad ještě horší, než dechovka. Sušilovi šlo o kulturu, jazyk… ."
Rozhovor se stočil až na pravost olomouckých tvarůžků. Hutka pochází z Olomouce, ale deset roků strávil v Holandsku, dlouhou dobu v Německu. „V Německu jsem se cítil líp, než v Holandsku. K Němcům máme blíž. Holandsko je tvrdá protestantská země. Být tam písničkářem není lehké."
Řeč svezla se k významu písniček a samozřejmě k politice. Vzpomínali jsme jak v roce 89 přiletěl na Ruzyň, ale nechtěli ho pustit. Tak za tlustou přepážkou vytáhl kytaru a zpíval. Lidi přes sklo neslyšeli, ale odezírali a zpívali s ním. „To byl moment, kdy jsem prozpíval železnou oponu. Ještě ten den jsem zpíval na Letné na demonstraci. Když jsem dozpíval, naklonil se ke mně Vašek Havel a říká: Jarrrdo, to není koncert. Sundáváme vládu."
Vida, den před koncertem v Železnici zpíval lidem na Václaváku svou upravenou starou písničku Proč. Teď komu fandí ze současných politiků? „Na těch plakátech na Václaváku nefandím nikomu. Žádný současný není mým politikem. Makrona bych volil a Merklovou. U nás nevím o žádném politikovi, který má ideu. Když třeba srovnám Bělobrádka s Merklovou … . Pár lidí bych znal, které bych v té politice chtěl. Ale oni nechtějí. Kupříkladu Pitthart. Pokoušel jsem se psát Elišce Wagnerové. Marně. Já sám? Ano, váhal jsem tak před dvanácti léty. Ale písničkář má být písničkářem."
Během povídání chystal si kytaru. Taková trochu otlučená. Tak se ptám, kolik stála. „Koupil jsem ji v bazaru, stála tenkrát v roce 74 tři a půl tisíce. Hned jak jsem ji vzal do ruky, věděl jsem, že tu chci. Už se mnou byla třikrát v Americe."
Český muzikant Jaroslav Hutka má na sobě obyčejnou bundu a džíny, brýle, možná silné. Dlouhé vlasy, které byly a jsou znakem příslušnosti k určité skupině lidí, mu vlají. Slaví sedmdesátiny, pochází z Olomouce. Moravská příslušnost je na něm vidět.
Když zpívá, lidi se přidávají.
Jičínský deník, Bohumír Procházka, 12. 5. 2017