Zítra ve 20 hodin vystoupí v ostravském klubu Parník dvojice Jaroslav Hutka a Radim Hladík. I když tato dvě jména oslovují spíše starší ročníky, jejich společné muzicírování pobaví, ba nadchne i ty nejmladší návštěvníky klubů.
Jaroslav Hutka o své minulosti říká: „Můj první pracovní stůl mi bolševici sebrali před Vánoci v roce 1952. Přijeli vojáci s auty a samopaly a vystěhovali nás. To mi bylo pět a měl jsem stoleček a židličku u okna v kuchyni. Tehdy se mi líbila samota a u toho stolečku jsem pořád něco kreslil, a jelikož jsem tehdy zcela nahodile objevil princip perspektivy, kreslil jsem cesty, které někam vedou, které vedou někam hodně daleko. Snad jsem měl jakési tušení. Když byl papír pokreslený, položil jsem ho na zem a do večera byla podlaha pod stolečkem pokrytá. To bylo kvůli pohádkové větě: a byla tam papírová zem a propadli jsme se až sem.”
Mnoho dalších let strávil legendární písničkář na cestách. Svůj další pracovní stůl si pak koupil až po emigraci, v Holandsku. „Brzy jsem ho celý zastavěl květináči, ve kterých jsem pěstoval od rána do večera kytky, kterým jsem byl vděčný, že mi nenechaly žádné místo na psaní. Trestal jsem sebe i svět a sledoval, jak kytky rostou. Objevila se angličtina, holandština, němčina a izolace,” píše Hutka v jednom ze svých fejetonů z roku 1988.
Do vlasti se vrátil až v průběhu sametové revoluce a stal se jedním z jejích symbolů. Lidé si vzpomínali na jeho přepisy lidových písní a autorské písničky, které byly zdrojem energie a povzbuzení i v těch nejtěžších letech normalizace. Když se Jaroslav Hutka vrátil, našel v tehdejším Československu obrovské množství přátel, fandů a obdivovatelů, a jejich počet dodnes neklesl. Kytarista Radim Hladík založil v říjnu 1968 na popud Jiřího Kozla skupinu Blue Effect. Skupina se bez ohledu na časovou tíseň dokázala připravit na koncertní premiéru, která se odehrála 27. listopadu 1968 v Music F Clubu v Praze na Smíchově. Vzápětí na Vánoce 1968 exceloval na 2. čs. beatovém festivalu v pražské Lucerně, kde byl vyhlášen objevem roku a měl i nejlepší píseň, Sunny Grave s hudbou Vladimíra Mišíka.
Prvotní Blue Effect tvořila sestava Radim Hladík (kytara), Vladimír Mišík (zpěv), Miloš Svoboda (ex-Donald, doprovodná kytara a zpěv), Jiří Kozel Mužík (ex-P-67, basová kytara) a Vlado Čech (ex-New Force, bicí). Už bez Svobody skupina v létě 1969 nahrála album Meditace, po Mišíkově nedobrovolném odchodu v roce 1970 propůjčil skupině svůj charakteristický zastřený hlas klávesista a zpěvák Lešek Semelka.Neutěšené politické poměry odvedly skupinu na dlouhodobé zájezdy do Polska, a když se po návratu dostala do nahrávacího studia, experimentovala v poněkud odtažité jazzrockové fúzi se souborem Jazz Q Martina Kratochvíla a Jazzovým orchestrem Čs. rozhlasu.
Mezi velmi ceněná alba patří koncem roku 1978 nahraná deska Svět hledačů a o dva roky později vydané LP 33. To už byl art rock toho typu, jaký na světové úrovni předváděla skupina Yes.
V osmdesátých letech pak Radim Hladík od základů přebudoval kapelu a obklopil se novými spoluhráči. Paradoxně ji existenčně zajišťovaly koncerty v Sovětském svazu se zpěvačkou Petrou Janů. Spolupráce Radima Hladíka s Jaroslavem Hutkou, to je další kapitola v dějinách české rockové a folkové hudby. A zdá se, že bude opět velmi, velmi zdařilá. Jejich společný projekt přináší chytlavé písničky i skvělou hru na kytaru.
Moravskoslezský deník, 25.1.2005
2024