Život v emigraci mi připadal smutný, vzpomíná oblíbený písničkář
Kvůli politickému nátlaku v 70. letech opustil Československo a žil v Nizozemsku. Po pádu komunismu se vrátil do vlasti, poměry v nově vzniklé demokracii je ale rozčarován. Sám si "vypaluje" cédéčka s vlastními písněmi, sám si k nim kreslí obaly a nosiče si také sám prodává.
Písničkář, který vždy popularizoval moravské lidové písně, autor fejetonů a textař Jaroslav Hutka oslaví své 55. narozeniny.
Z tehdejšího Československa Hutka odešel v říjnu 1978 kvůli psychickému i fyzickému nátlaku, jímž se Státní bezpečnost (StB) snažila donutit signatáře Charty 77 k vystěhování do ciziny. Dostal oficiální pozvání od nizozemské vlády a zakotvil v Holandsku.
"Představoval jsem si, že budu pokračovat v tom, co jsem dělal tady. S tím rozdílem, že přestane trápení s policií. Netušil jsem, že narazím na cenzuru jak v krajanských listech, tak ve Svobodné Evropě, Seškrtávali mi věty nebo pasáže, ve kterých jsem nějakým způsobem kritizoval tamní společnost, hlavně emigrantskou," líčí Hutka své rozčarování.
V emigraci zkoušel psát písničky v angličtině i holandštině, ale pak opět začal intenzivně psát česky. Psal knížky a vydal několik písničkových desek. Život v cizině ale jeho původní představy nenaplnil. "Život v evropské emigraci mi připadal smutný. Pořád jsem se cítil cizincem,u vzpomíná na více než deset let svého života.
Ale návrat do vlasti pro něho také nebyl snadný. "Já jsem navrátilec, který měl to výjimečné štěstí, že o mě lidi doma stáli a vítali mě, ale stejně mi to trvalo mnoho let, než jsem si zase zvykl, a není už možné zvyknout si úplně," tvrdí.
Po pádu komunismu byl Hutka jedním z prvních emigrantů, kteří přijeli politické změny ve své vlasti podpořit. Už na podzim 1989 vystupoval na Letenské pláni proti diktatuře komunistické strany a sdílel nadšení zdejších občanů. Postupem času se ale z něho stal velmi tvrdý kritik české demokratické politiky.
"Čeští politici jsou se vším pozadu! Možná jen politikaří a fakticky politiku ani dělat nechtějí. Česká společnost
na tom naštěstí zdaleka není tak mizerně jako česká politika," míní Hutka. Říká, že je tak znechucen, že ani nechce chodit k volbám. Červnových parlamentních voleb se ale podle nejnovějších informací přece jen zúčastní, a to dokonce jako kandidát na kandidátce nově vzniklé recesistické Balbínovy poetické strany.
Nejen politika přináší Hutkovi rozčarování: "Po návratu z emigrace jsem s překvapením zjistil, že jsem sice jakoby slavný, ale nikdo mi nechtěl vydat mé písničky. Ti noví manažeři odchovaní starým režimem se mnou nechtěli, a stále nechtějí, mít nic společného. Z chamtivého komunismu se dostali do chamtivého kapitalismu... Tak jsem si to všechno nakonec začal vydávat pouze sám." Tak vznikla jeho edice Samopal, v jejímž rámci se rozhodl vydat všechny své písničky na kompaktních discích, které si sám "vypaluje" a sám k nim kreslí obaly.
Jaroslav Hutka se narodil 21. dubna 1947 v Olomouci. Studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Koncem šedesátých let se stal součástí nastupující "beatnické generace". Před odchodem do emigrace vystupoval s vlastním programem po celé republice a měl velké zázemí příznivců, kteří organizovali jeho koncerty i mimo oficiální sféru. Několikrát byl vyhodnocen jako písničkář roku. Zakladatel a člen folkového sdružení ©afrán a signatář Charty 77 je potřetí ženatý; má jednoho syna a dvě dcery. Ačkoli v dubnu 1997 oznámil rozhodnutí ukončit koncertní činnost, v lednu 1999 se opět vrátil na pódia. Stále má své věrné posluchače, z nichž mnozí znají texty jeho písní zpaměti. (ČTK)
 |
Česká společnost na fom naštěstí zdaleka není tak mizerně jako česká politika, míní Jaroslav Hutka. Foto: archiv Metra |
19.4. Metro
2024