V rozpitých barvách je album, které rozkvétá s každým dalším poslechem
Přestože písničkář, spisovatel, básník a fejetonista Jaroslav Hutka neustále pilně koncertuje, v médiích se moc nevyskytuje. Přednost dostávají moderní popoví písničkáři, kteří Hutkovi nesahají ani po kotníky. A pokud už jeho skladby znějí éterem, tak se jedná o legendární písně typu Morava, Havlíčku, Havle, Náměšť, Slunečnice, Hádala se duše s tělem nebo Vandrovali hudci. Přitom písničkář má i novější skladby, které nyní vycházejí na albu V rozpitých barvách.
Na nahrávce, která se na trhu objevila při příležitosti Hutkových sedmdesátin, se zpěvák a textař obklopil vynikajícími a tvůrčími hudebníky. Bez nadsázky geniálním kytaristou Radimem Hladíkem, který se už bohužel vydání alba nedožil, rockovým houslistou Janem Hrubým a klasickým violistou Petrem Přibylem. Většina písní se sice opírá o kytary, smyčce ale citlivě dotvářejí atmosféru a podtrhují vyznění jednotlivých skladeb. Nederou se do popředí, nestrhávají na sebe pozornost, ale díky nim jsou skladby barevnější, působivější a naléhavější.
Písně na albu V rozpitých barvách, které složil Vladimír Veit. vyžadují více poslechů, oba písničkáři posluchačům, až na několik málo výjimek, zrovna moc vstříc nevycházejí. Na prvoplánové, přehledné melodie, zpěvné refrény či lehce srozumitelné texty se tu nehraje, ale opakované poslechy se rozhodně vyplatí. Skladby při nich rozkvétají a stále je co objevovat, být čím překvapován. A postupem času získávají i na vstřícnosti, takže se v žádném případě nejedná o nesrozumitelné a nepochopitelné záležitosti.
Na desce se střídají jemnější, křehké písničky (Rozpité barvy, Letní bouře, Postavy noci, Moře, Úsměv sochy) s dynamičtějšími, energičtějšími (Cadaqués, Nepůjdu do nebe, Listopad, Podkovy zimy). Většinou převládá pochmurnější, melancholická nálada, výjimku tvoří hlavně veselá, bezstarostná, rozverná písnička Nepůjdu do nebe, která vybočuje i přímočarým textem. Příjemné odlehčení a oživení, otevřeně ale působí i dramatický protestsong v pochodovém rytmu Listopad nebo world music ovlivněný melodický song Cadaqués.
Poetické texty Jaroslava Hutky se originálním pohledem a bez frází a klišé zabývají podstatnými city a věcmi lidského života. Štěstím, láskou, vášní, touhou, hledáním, něžností, soucitem, ale i smrtí či smyslem života. Nahlédnou také do historie (tragické) a dotknou se i politiky. Jsou plné věrných a silných obrazů, přesně vystihujících (nejen slovy, ale i hudbou) atmosféru. Občas pozitivní, ale častěji tesknou, bezútěšnou, jako v nejsilnějších a nejtemnějších písních alba Sudety a Böhmen und Mähren. Z nich až mrazí.
Charismatický a podmanivý Hutkův zpěv s přibývajícím věkem neztrácí nic na síle a přesvědčivosti. Působí přirozeně a uvolněně, navíc disponuje dokonalou výslovností. Velkým plusem nahrávky je i rozsáhlý Hutkův sleevenote v bookletu, kde písničkář zajímavě a čtivě vzpomíná na dlouholetou spolupráci s Radimem Hladíkem i vznik nových písniček. V rozpitých barvách je přesně tou deskou, které když dáte čas, bohatě vám to vrátí.
Karel Souček, Hudební knihovna, 12. 06. 2017