Při jaké příležitosti jste napsal píseň Náměšť?
To někdy na začátku roku 1972 jednoho z bratrů Vychodilů z Náměště na
Hané napadlo, že by se mohlo zkusit udělat „Poslední svodobný
festival”. Probírali jsme to u mně v bytě na Vyšehradě a já řekl, že k
tomu napíšu hymnu, ať pořád nezpíváme anglicky, čemu nikdo
nerozumí. Oni znali místo, kde by to šlo konat, a našli v Ostravě
jakéhosi pořadatele a všechno se skvěle rozběhlo. Mělo to být pro
padesát tisíc lidí a čtrnáct dní před zahájením už bylo dvacet tisíc
lístků prodaných a v té chvíli z Ostravy od jakéhosi komunistického
šéfa jménem Mamula, přišel zákaz. Přesto prý tam dorazilo asi čtyři
tisíce lidí, i když lidi vysazovali z vlaku.
Ale s tou písní to nebylo jednoduché. Mně bylo jasné o čem má
být. Naplánoval jsem si podle čínských počtů pět slok, a mělo to jít
za sebou: člověk, víra, láska, pravda, svoboda. Jenže to je všechno
tak zprofanované, a obzvláště v komunismu byly všechny tyto pojmy
zneužité, že jsme propadal docela zoufalství, tak to sestavit, aby
to nebylo směšné, prázdné a blbé. A ještě ke všemu to musela být pěkně
zrýmovaná krátká čtyřverší, něco, čím jsem se nezabýval. Takže jsem
napsal asi dvě stě slok. Byla to úporná dřina dojít k lehkosti, kterou
tato písníčka má.
Letos píseň slaví 30 let. Chystáte toto jubileum na koncertě na Zahradě nějak
„oslavit”?
Já tu písničku nazval později Náměšť, protože byla psaná pro
ten poslední svobodný festival, který se nekonal, tak aby se někde
zaznamenal. Ale v Náměšti jsem tu píseň ještě nehrál a po těch třiceti
letech už by k tomu mohlo dojít. Jestli to bude oslava, to záleží na
publiku. Ta píseň má už velký osud a je šance, že by se mohla slavně
„vrátit” tam, kde měla začít.
Je o vás známo, že na velkých festivalech vystupujete vcelku nerad. Proč?
Já nemám rád velké festivaly právě pro tu velikost. Ale není
to z trémy, já se velkých davů nebojím. Ale písnička
je intimní záležitost a ty velké prostory z ní dělají potom jakési
zboží a ze zpěváka tajtrlíka. Nemusí to být tak vždycky, jsou zvláštní
příležitosti... ale festivalům se raději vyhýbám.
Co vás přesvědčilo vystoupit na Zahradě? Výročí písně Náměšť?
Přesvědčil mě organizátor Michal Konečný. Několik let jsem
odmítal, ale když už je to tak dávno a je to třicet let, tak jsem
vyměknul a přijal.
Jak bude vypadat váš recitál na Zahradě? Bude hrát aktuální novinky, nebo
budete spíše vzpomínat na starší skladby?
Upřímně řečeno nevím ještě co budu hrát, možná to promyslíme s
Hladíkem cestou tam a nebo až na místě podle atmosféry. Jelikož žádné
nové věci nemám, tak to bude z těch starých a nebo ještě starších.
V nedávných volbách jste kandidoval za Balbínovu poetickou stranu.
Co vás k tomu přimělo? Byla to recese, nebo jste věřil, že byste do Parlamentu mohli
být zvoleni?
Kandidoval jsem za balbínovce, protože jsem stejně neměl koho
volit a představa, že budu jednou v životě volit do parlamentu sám
sebe, byla velmi lákavá. Legrace to byla, ale jak to s humorem halt už
chodí, pochází vždycky z deprese. I Balbínova poetická strana vlastně
vznikla z politického zoufalství. Že bychom se měli třeba dostat do
parlamentu byla představa velmi zvláštní, ale moc jsem se jí
nezabýval. Půvab měl ten fakt, že člověk opravdu oficiálně kandiduje,
to je velmi zajímavý prožitek. Volilo nás 9 287 odvážných, ti ostatní
zůstali uraženě sedět doma, aby jim náhodou nepropadl hlas. Nějak se
lidem nedostává představivosti. Uvidíme, jak se bude voličům dařit v
senátních volbách. Po prázdninách se rozhlédnu po nějakém milém
volebním okrsku.
Dušan Kütner - MF Dnes Olomouc
2024