Pod názvem Olomouc - v edici Samopal, studiu Fosil, jak uvádí na obalu - vydal písníčkář Jaroslav Hutka svou nejnovější kompaktní desku. Pro jistotu hned řekněme, že názvu edice se nikdo bát nemusí: Hutka si prostě své desky sám pálí (či vypaluje), tak jako byl zvyklý sám si vydávat knížky ve strojopisném samizdatu.
Těžko bych předstíral, že k desce mám chladný odstup. Naopak: dojala mě. Nahrávka totiž vznikla v Závodním klubu ROH (zvaném Rudý koutek) tehdejšího olomouckého národního podniku Farmakon 17. listopadu 1976. Byl jsem jedním z pořadatelů koncertu a mám na tu dobu příliš mnoho pěkných vzpomínek, které nestrannost vylučují.
Ale přesto: snad i mnozí velicí Hutkovi ctitelé by se shodli, že písničkář občas vydává také ty nahrávky, které by mohly zůstat v archivu; nejen některé písničky, ale i některé dlouhé promluvy působí zřejmě na toho, kdo není pamětníkem pěkné atmosféry Hutkových koncertů ze sedmdesátých let, jurodivě. Nebo jindy příliš mentorsky. Ostatně i ty promluvy, které jsou obzlášť vydařené, bude člověk stěží ochoten poslouchat stejně často jako písničky. Tahle deska je ale myslím vydařená mimořádně: doprovodná řeč je zachována v ukázkách, které pro představu o Hutkovi i dobové atmosféře postačí. Desku plnou moravských lidových písní ze Sušilovy sbírky zakončuje jediná píseň autorská - protestsong Česká poťouchlost. Tím nemá být řečeno, že čím méně Hutkových vlastních děl, tím lépe, ale jen to, že CD Olomouc působí uceleně a promyšleně. Onen koncert z poloviny sedmdesátých let nesl podivný název "Předfreudovské tendence v lidové písni" - a byl vlastně sám poněkud poťouchlý. Jaroslav Hutka nebyl jediný umělec, který - jako úředně nezpůsobilý ke koncertování - musel obcházet zákazy. Třeba předstíráním, že jeho vystoupení nejsou koncerty, ale přednášky s písňovými ukázkami. Člověk by si přál, aby také tohle bylo pro mladší posluchače vysvětleno na doprovodném tisku, ale těžko mít tento nedostatek písničkáři, který si desky vydává sám, za zlé. Podobně jako pouhým nedopatřením chybí jméno zvukaře, který nahrávku pořídil. Doplňme tedy: Oldřich Fogl.
Především pro vlastní kvality cédéčka, ale také proto, že Jaroslav Hutka je původem Olomoučan a CD nazval podle svého rodného města, mohl by být o desku na Hané zájem. A protože se písničkář stará o své skromné obchodní věci sám, uveďme, že zájemce se nejvíc dozví na Hutkově internetové adrese
www.hutka.cz.
Olomoucké listy, prosinec 2001
2024