Jediné setkání české exilové a domácí nezávislé kultury uspořádali před deseti lety Poláci. Přestože se stalo rozbuškou sametové revoluce, vzpomínku připravili sami.
Letošní Festival české kultury ve Vratislavi, který probíhal od 8. do 14. listopadu, se stal výzvou: přes značné úsilí stačili polští pořadatelé představit jen zlomek toho, co zamýšleli, neboť české instituce jim nevyšly vstříc. České centrum ve Varšavě nebylo schopno zajistit ani jeden aktuální film a organizátoři si museli pomoci Láskami jedné plavovlásky či Postřižinami z vlastních filmoték. Někteří čeští písničkáři už zapomněli, co pro ně Vratislav před deseti lety znamenala, a dali přednost jiným aktivitám. Nicméně díky pořadatelům, kteří nekapitulovali před naší přezíravostí, se představil český folk a rock, jazzové Trio Petra Zelenky a hned tři svérázné cesty, jak naložit s folklorním odkazem: Hradišťan, Hutka a CzechoMor.
Sami pořadatelé neuměli vysvětlit, proč to pro nás navzdory naší aroganci dělají. Filmař Martin Vadas, který festival prožil za kamerou pro chystaný dokument Vladimíra Merty, soudí, že si chtěli připomenout svou někdejší vlastní euforii. A Merta dodává: „Mají smysl pro svátečnost chvíle a jsou tak velkorysí, že ani pasivita Čechů jim ji nezkazí.”
V listopadu 1989 zaplavilo vyhladovělou, zato svobodomyslnou Vratislav na šest tisíc Čechů, kterým se podařilo obelstít policisty cestou přes NDR, pozváním do jiné části Polska, nebo dokonce švédským vízem. Čeští exulanti či doma zakazovaní písničkáři tehdy hráli převážně Čechům.
Letos Češi hráli a zpívali Polákům: na naší straně se nenašel nikdo, kdo by svolal tehdejší účastníky. A tak tu kromě pozvaných bloumal jediný pamětník, který se o festivalu na poslední chvíli dočetl v novinách. „Vypnul jsem mobil, sedl do auta a jel,” vypráví Daniel Halamíček z Rožnova pod Radhoštěm. Pro místní média se stal symbolem podobným neznámému vojínu: jako kluk sem před deseti lety přijel kvůli Krylovi. „Festival mě přesvědčil, že režim co nevidět padne i u nás. A taky se to stalo. Na to se nezapomíná.”
Vratislav, již zaplavilo festivalové logo - lev s buřinkou na Karlově mostě, vyslala po deseti letech do Čech povzbudivou zprávu: dvě hudební legendy pokračují. Když se Jaroslavu Hutkovi podařilo každou písní rozezpívat i polské publikum, oznámil, že se přestane lopotit s fejetony a bude koncertovat. Také Milan Hlavsa potvrdil, že Plastic People of the Universe pojedou dál. Před deseti lety na překročení hranic nemohli ani pomyslet, ale Polákům se čekání vyplatilo - po turné ve Státech se Plastici octli v životní formě. Na folkovou přehlídku dorazil také Vladimír Merta, před deseti lety zadržený na přechodu v Náchodě. Přízni polského publika se těšila i Garáž, Psí vojáci, Vlasta Třešňák, Pavla Milcová a Katka Sarközi. Jediným zástupcem tehdejší folkové výpravy z Čech se stal bluesově proměněný Pepa Streichl. Zato exulanti se vrátili všichni - vedle Třešňáka a Hutky i Karel Kryl; ten samozřejmě už jen ve vzpomínkách.
A politický vzkaz z Vratislavi deset let poté? Dbejme na občanskou společnost a rozvíjejme místní iniciativy. Ve společných projektech na hranici Poláci vedou 10:1, tvrdí Julian Golak, prezident aktivní nevládní organizace Polsko-česko-slovenská solidarita, která je u nás jen vzpomínkou.
Čestmír Klos
2024