2024


  2023


  2022


  2021


  2020


  2019


  2018


  2017


  2016


  2015


  2014


  2013


  2012


  2011


  2010


  2009


  2008


  2007


  2006


  2005


  2004


  2003


  2002


  2001


  2000


  1999


  1998


  1997


  1996


  1995


  1993


  1990


  1989


  1986


  1984


  1981


  1980


  1979


  1978


  1977


  1976


  1975


  1973


  1971


  1970


  1969


  1968


  1966


  1965


  JAROSLAV HUTKA NÁM POSÍLÁ DESKU


  Nejstarší generace písničkářů, reprezentovaná jmény jako například Dagmar Andrtová, Vladimír Merta, Karel Kryl, Vlasta Třešňák či dokonce Jiří Suchý, dosáhla důchodového věku (ba někteří už hrají na pódiích mimo tento svět). A tak pomalu upadá v zapomnění, čemuž pomáhá i to, že téměř nevydává nové desky. Najdou se ale i výjimky - jednu velmi sympatickou tvoří Jaroslav Hutka. Jeho edice Samopal (ano, je to od slova "vypalovat", zde pochopitelně cédéčka) provádí archeologický průzkum různých vlastních nahrávek z dob před rokem 1989, vždy shromáždí kolekci, nazve ji "Fosil" a prodává zájemcům.
  Že se přitom nejedná o tovární velkovýrobu, nasvědčuje má osobní zkušenost. Počátkem listopadu jsem si přes Hutkovy webové stránky objednal zaslání nejnovějšího Fosilu číslo 8. Za dva dny mi Jaroslav poslal mail, že zásilka je odeslána, za další dva dny dorazila. Kromě cédéčka v ní byly ještě vložené čtyři poslední výtisky Samopal revue (na jednom rukou připsáno "Zdravím" a podpis), v krabičce s diskem vložená malá ulita-zkamenělina. Neříkejte, že by vás to taky nepotěšilo.
  Na desce je víc než hodina písniček z let 1974-1981. Autor je shromáždil z různých pásků, živých koncertů i pseudostudiových záznamů, digitálně odšuměl, ale zas ne tak, aby se ztratil dojem bezprostřední blízkosti, kontaktu. Na tomhle dojmu se podílí i booklet, jednak popisující okolnosti vzniku desky, jednak komentující jednotlivé písničky. První část je velice intimní, obsahuje milostné písně s typickými hutkovskými rysy: laskavost a jemný humor (Posílám ti), lyriku s lidovými prvky a lidově nedokonalými rýmy (Tak jak jsi má milá), radost a pohodu, že na světě je vše v pořádku (Sešitek). Po páté stopě se ale nálada mění. Během několika dalších písní, mezi nimiž za nejlepší považuji Mrak a Temno, slyšíme Hutku tak, jak ho známe ze sdružení Šafrán: zvyšuje se naléhavost, texty jsou básničtějští, střídají se barevné i šedivé obrazy krajiny i lidských duší, přitom jsou ale texty sdělné a dobře srozumitelné na první poslech. Občasná didaktičnost a poučování jsou v naprosté většině případů dány dobou vzniku.
  K napětí, smutku (ačkoliv i smutek je u Jaroslava Hutky takový laskavý, se zachovanou nadějí) a lítosti se velmi dobře hodí hudba Vladimíra Veita, kterou v několika případech zpěvák doplnil své texty. Nutno podotknout, že na desce sice účinkuje jen autor, ale hudební stránka není tvořena pouhými kytarovými kolovrátky, naopak - Hutka hraje dost dobře i zajímavě. A tak proplujeme mezi úvahami na všelijaká témata až k závěrečné Pro koho život je, kde se opět vrací lidové motivy a kde Jaroslav odhalí, že pro něj je život hlavně "žití", tedy radost z každého dne. Pozorný posluchač tohle ale už dávno ví.
  Je samozřejmé, že na desce můžeme najít mnoho nedostatků. Řada písní je obrazem své doby, například Možnosti člověčí apelem o lidských právech v rozruchu kolem Charty 77, Utonulá popisuje jeden tragický osud spojený s nesvobodou, Slovenské dějiny nabízejí poněkud otcovské a schématické zpracování vztahu k východním sousedům. Na druhou stranu několik kousků zub času prověřil úspěšně, například Temno nebo Krajina by mohly s úspěchem zaznít i dnes. Jsme-li zvyklí na rytmickou přesnost a vypilované rýmy, mohla by nám vadit občasná autorova ležérnost v obou disciplínách. A pokud nesnášíme, když nám někdo káže, poučuje nás nebo jen nutí se zamýšlet, nejspíš vnímání textu v hlavě vypneme. Tím by nám ale mohla ujít některá moc pěkná místa, například

"do sešitku, cos mi dala / nakreslím si černej les / a okolo strašný vedro / že bych hned do lesa vlez" (Sešitek)
nebo
"tabák zasel / do plic kašel" (Temno).

  Tuhle desku patrně málokdo bude poslouchat denně, patrně ji po pár přehráních odloží jako archivní zajímavost. Ale třeba se k ní bude vracet pokaždé, když se bude chtít sejít s člověkem laskavým, životem otlučeným, spokojeným, užívajícím drobné radosti života, a přitom stále špatně snášejícím lež, přetvářku a aroganci moci a bojujícím proti blbosti.
  Za 350 Kč včetně dobírky mi to určitě stálo.

      Honza Hučín, 4. prosinec 2002