Odesílatel: Zdeněk Nagovský
Datum: 23. října 2008, 14:56:38
Milý pane Hutko, televizní seriál o Železné oponě je silně tendenční
záležitost. Vy sám jistě nejste natolik hloupý, abyste to sám
nepociťoval. Prosím vás, po čem ve svém věku toužíte? Splácíte snad
hypotéku, na jejíž konto jdou honoráře ze zmíněného pořadu? Pokud tomu
tak je, Pánbůh, kterého si tak často berete do vaší vousaté kušny, buď s
Vámi! Nicméně si uvědomte jedno: Převahu sledovatelů PŽO tvoří lidé
starší 40 ti let, kteří mají s minulým i současným režimem své
zkušenosti-jakožto dospělí. Většinou ne dobré. Naopak jim v jejich věku
funguje velice dobře paměť! V této souvislosti si neodpustím přirovnání
literární tvorby p. Navary prezentované ve sdělovacích prostředcích vaší
osobou ke stupidním příběhům poúnorových a normalizačních bezmozkových
autorů různých naučných filmů a publikací, ze kterých se racionálně
uvažujícím lidem dělalo vždy jen zle. Literárně pokleslé, historicky
zavádějící a plačtivým způsobem prezentované Příběhy železné opony jsou
tím nejzářnějším přirovnáním k blivajzům, které v normálních podmínkách
nemožní, podlézaví a každému režimu poplatní autoři byli kdy schopni
vyprodukovat.
Odesílatel: JoeDobo
Datum: 27. října 2008, 14:35:39
Vážený pane Hutka,
prosím omluvte, že Vás obtěžuji následující prosbou.
Jsem už dvaasedmdesátiletý penzista a k mým oblíbeným televizním pořadům
patří i Vámi moderované "Příběhy železné opony". Naposledy mě vážně zaujal
příběh pana Krejčího, kterého jako dvacetiletého mladíka jeho otec
železničář "propašoval" v nákladním vagoně až do Rakouska. Díky své
předchozí brilantní studijní přípravě se pak, tehdy ještě jako ambiciozní
hoch, prokličkoval americkou okupační zónou v Rakousku až do Spojených
států, kde jeho odvážná životní anabáze kulminovala dosažením hvězdné
univerzitní kariéry. Jeho příběh podmalovaný Vaším nenapodobitelným
komentářem mě dojal do té míry, že jsem se rozhodl dozvědět se o jeho
životních osudech poněkud více. Mimochodem, to Vaše poutavé vyprávění by již
samo o sobě možná vydalo i na čtivý románový nebo dokonce i filmový příběh.
V tomto kontextu se proto na Vás, milý pane Hutka, obracím s prosbou o
sdělení mailové adresy tohoto odvážného a cílevědomého muže, kterého toužím
oslovit s cílem dozvědět se o jeho peripetiích poněkud více.
Těším se na Vaši odpověď, děkuji Vám za Vaše pochopení a srdečně Vás
zdravím.
Ing. J.D., (jméno, adresa)
Odesílatel: Elenril
Datum: 3. listopadu 2008, 19:15:21
Vážený pane Hutko!
Nedávno jsem Vás zahlédla v Příbězích železné opony a vzpomněla jsem si tak na své dávné přání - vyjádřit Vám svou podporu, co se kauzy "Nohavica" týče. Bylo mi moc líto, když o Vás spousta různých novinářů i běžných smrtelníků ne moc pěkně mluvila, a to zřejmě jen proto, že je pohodlnější zavírat oči, než akceptovat nepříliš příjemnou pravdu. Jsem moc ráda, že se k tomuto případu někdo pořádně vyjádřil, protože zmínka v novinách podle mě není dostačující. A argument, že už je to dávno a je zbytečné trápit chudáčky lidi, že by se to nemělo na nikoho vytahovat atp. (jak poznamenala moje kamarádka nad článkem o panu Kunderovi), nejenže nepovažuji za inteligentní, dokonce mě dokáže rozžhavit doběla. Proto Vám za Váš přístup ještě jednou děkuji.
Vlastně jsem Vám jen chtěla dát vědět, že i mezi dnešní mladou-hloupou-ztracenou generací se najde někdo, kdo je tak říkajíc na Vaší straně.
S přáním hezkého dne Veronika Stehlíková